Prestižní anglický magazín fRoots zveřejnil výsledky odborné ankety nejlepších alb world music. Evropský žebříček WMCE konečné pořadí všech bezmála devíti set, která se v něm letos objevila. Známy jsou také výsledky nominací na Grammy a BBC Folk Awards a inventury magazínů Songlines, Mojo a portálu Afropop Worldwide. Vyplývá z nich, že rok 2009 patřil ve world music k umělecky nejsilnějším. Potvrdila to i narůstající řada vynikajících domácích koncertů a programová náplň festivalů Colours of Ostrava, Folkové prázdniny nebo Respect. Díky osobnímu nasazení a setrvalému riskování organizátorů se v Čechách představila většina muzikantů ze zmíněných anket. Rekordní účastí delegátů se mohl pochlubit také veletrh WOMEX v Kodani, jehož program bez debat předčil veškerá očekávání. Vše navzdory ekonomické krizi a ,defi nitivní zoufalosti hudebního průmyslu‘. Máme tedy věřit názorům, že oblast world music představuje uzavřené, samospasitelné ghetto, v němž všechno platí jinak? Rozhodně ne, i tady existují snahy opičit se po tržních praktikách majors, z velké části si od nich ale scéna udržuje bezpečný odstup; nemíří k masám, „chce vést posluchače dál a ne jim dávat to, co už stejně znají“. Namísto produkt se tu nadále používá termín hudba.
„Není to jen o vydělávání peněz, přestože je všichni potřebujeme k přežití. Není to o postranních motivech, konfl iktech zájmů, vydělávání na úsilí, umění a dobrých záměrech ostatních,“ poodkryl fi lozofi i letitých nadšenců odstupující ředitel veletrhu WOMEX Gerald Seligman. Ten se ve své závěrečné řeči dotkl ale daleko palčivějšího problému, než je hledání důvodu, proč showbusiness world music ještě totálně nesemlel.
„Komunita world music je o velmi výjimečném spojení mezinárodní soudržnosti, prosté, ne naivní, upřímné, ne sobecké. Mnohdy se v médiích, v politice, ve společnosti užívá rasových, náboženských, nebo národnostních rozdílů k vyvolání napětí ke konfl iktům a konfl iktů ke střetům. A na rubu nevyhnutelného odporu se omezuje přístup do společnosti, zavírají dveře potřebným, izolují se skupiny přistěhovalců uvnitř našich vlastních hranic. Ale další, budiž požehnáni, budou žádat tváří v tvář xenofobii, prosím, prosím, lidé, my musíme být tolerantní. Ale to není to, co děláme, že? My, všichni z nás, my netolerujeme odlišnost. My ji oslavujeme. Je to vzduch, který dýcháme, jsou to země, kterými cestujeme, partnerství, která vytváříme, přátelé, kterými jsme, hudba a umění, které děláme, naše každodenní maximum, jež děláme pro výchovu a podporu,“ řekl Seligman s vědomím skutečnosti, že podzimní rozsáhlý výzkum EU prokázal, že až polovina Evropanů má s přistěhovalci, určitými náboženskými skupinami a menšinami značné problémy. A když zanedlouho ohlásilo Švýcarsko výsledky kontroverzního referenda o „zákazu stavby mešit“ a tím vlastně ve vzduchu visící strach z islamizace, potvrdilo se, že v evropském multikulturalismu to začíná dost skřípat. A tzv. Stockholmská strategie, tedy vyloženě úřednický záměr učinit z legálních přistěhovalců „euroobčany“ bez pojistek, že se přizpůsobí daným zákonům, odstartovala spíš debatu o národní identitě Evropanů než sebemenší náznak řešení. Bylo by samozřejmě hodně naivní předpokládat, že exotická hudba ze zapadlých regionů, jakou navíc v rádiích neuslyšíte, nastávající a s ohledem na hrozící konfl ikty nutný mezikulturní dialog rozsekne. Natož že jako mávnutím kouzelného proutku kohokoliv (například některé naše politiky) zbaví rasových předsudků. Nicméně: alespoň si nepřipustit, že by tudy mohla vést jedna z možných cest, znamená do budoucna odmítnout jakoukoliv konfrontaci s ,lidmi odjinud‘.
A co lze z anket vyčíst? Že Afričané nepřestávají lákat (a překvapovat), stejně tak, že záleží na tom, které z nich dáte přednost. Jestliže fRoots, nabudete dojmu, že anglický folk, jakkoliv se nachází v období nevídané renesance, stojí na samém vrcholu světového zájmu o world music. V první dvacítce se totiž umístila hned šestice alb, zatímco dýdžejové z WMCE mu věnují zanedbatelnou pozornost a Songlines vypíchl pouze minimalisticky se vymykající Spiro. Vyvozovat z toho bůhvíjaké závěry nemá smysl, vždyť se jedná svým způsobem o hru a hlavně – a to je asi nejpodstatnější – ankety je nejlepší vnímat hlavně jako zasvěceného a ideálního průvodce po scéně world music; způsob připomenutí co vás minulo, o čem jste ani netušili nebo naopak na to zapomněli.
Čtenáři UNI se o většině z nich mohli během roku dočíst a jsou tedy v obraze. Jestliže bychom ale chtěli vyhlásit pomyslného vítěze, stala by se jím malijská zpěvačka Oumou Sangare, bodující s albem Senya snad ve všech anketách. S nejpočetnější doprovodnou sestavou jakou kdy měla a za účasti mnoha mimořádných hudebních osobností (Cheikh Tidiane Seck, Tony Allen, Will Calhoun nebo Miguel Fernández) na něm pracovala pět let. Představuje velkolepý návrat k lovecké hudbě z kraje Wassoulou a vedle zpěvaččiny osobní zpovědi přináší i dalekonosná poselství srozumitelná lidem z Mali i ve světě. Nejfantastičtější příběh zrození nabízí skupina paraplegiků Staff Benda Bilili z Konga a vyloženou radost ze hry anglický kytarista Justin Adams s gambijským griotem Juldehem Camarou. Ostatně, mohli to posoudit (podobně jako vloni u strhující Oumou Sangare) také návštěvníci letošního festivalu Respect.
Všem čtenářům UNI a Unijazzu přeji báječný rok 2010. Snad se nedostaneme do RaJe
Anketa magazínu fRoots
1. Staff Benda Bilili: Tres Tres Fort (Crammed/Rachot)
2. Bassekou Kouyate & Ngoni Ba: I Speak Fula (OutHere/PJ Music)
3. Oumou Sangare: Seya (World Circuit/PJ Music)
4. Martin Simpson: True Stories (Topic)
5. The Unthanks: Here’s The Tender Coming (EMI/Rabble Rouser)
Nejhranější alba podle WMCE
1. Oumou Sangare: Seya (World Circuit/PJ Music)
2. Staff Benda Bilili: Tres Tres Fort (Crammed/Rachot)
3. Justin Adams & Juldeh Camara: Tell No Lies (Real. World/Indies Scope)
4. Dub Colossus: In A Town Called Addis (Real World/Indies Scope)
5. Novalima: Coba Coba (Cumbancha/PJ Music)
Anketa magazínu Songlines
1. Mahala Rai Banda: Ghetto Blasters (Asphalt Tango/PJ Music)
2. Staff Benda Bilili: Tres Tres Fort (Crammed Disc/PJ Music)
3. Faiz Ali Faiz & Titi Robin: Jaadu (Accords Croises)
4. Mohamed Ilyas: Taarab (Chita-Taku/Ace)
5. Khaled: Liberté (Wrasse)