Táborská indie-kytarovka Veena se sice v letech 2007–2010 zapsala do domácí klubové mapy, zůstalo po ní něco nahrávek, její sestavou prošli i třeba bubeník Jan „Sváča“ Svačina (dnes Please The Trees) nebo baskytarista Petr „Bugrr“ Humpál (Atlantic Cable, kytara Děti deště), ale rozpad přišel dříve, než ji širší posluchačská scéna vůbec stačila zaznamenat. Ústřední duo, tedy kytarista David Zeman a zpěvačka Veronika Buriánková ale dnes působí v zajímavé formaci Nod Nod (s členy dalších výrazných Jihočechů, jindřichohradeckých Five Second To Leave) a sami dva tvoří zároveň i duo Kalle.
Původně si tedy říkali Kall, ale to je asi tak stejně podstatné, jako když svou hudbu popisují lehce zavádějícím pseudooznačením slow-core. Skrývají se za ním křehké a něžné písničky, lehce zavánějící odérem PJ Harvey, Beth Gibbons i všech kapel, které k rychlejším tempům sahají jen velmi nerady – namátkou Tindersticks, Tortoise nebo Lambchop. Veronika má pronikavý, naléhavý a triphopově melancholický projev, David ji pokorně doprovází, hraje si s looperem i slide válečkem, a celé to do sebe zapadá až magicky. Pokud někdo nevěří heslu, že „méně je někdy více“, může se přesvědčit právě na jejich koncertech.
Kalle dokáží z minima prostředků vydobýt až překvapivou energii a ještě se podělit o sílu, která u toho vzniká. Triphopová dynamika a folková intimita se tu potkávají, aniž by cokoli z toho převažovalo. Není tu zasněnost, spíš ledově bodající jehličky, tichý nářek smutných očí trpícího zvířete, pocit, že to, o co jde nejvíc, se odehrává právě v tuto chvíli. Až překvapivě se to podařilo otisknout do debutového alba. V duchu retro nálad vyšlo na magnetofonové kazetě v květnu 2014. Ta nese lehce mystifikační název Live from the Room, neboť vznikla čistě studiovým způsobem, byť byla opravdu nahraná na čtyřstopý magnetofon v obýváku. O mix se postaral Hromy ze spřízněných Five Seconds To Leave ve studiu Low Resolution, a závěrečný mastering pak provedl anglický rapper a producent James Reindeer. Vedle kytary a hlasu se občas objeví i temné basové tóny, v závěru pak i klavír. Zkušenosti se na nahrávce potkávají s nenuceností i autentičností. Jednoduchá krása. A co je rozhodně pozoruhodné, je fakt, že ačkoli osm písní určitě nepřekypuje veselím, celé to zároveň ani trochu nepůsobí depresivně nebo beznadějně. O to víc je tu procítěnosti a emocí, které se zarývají do paměťových buněk – škoda jen, že texty v angličtině působí tak odosobněně, čeština by mohla mít „janotovskou“ údernost. Není divu, že podle posledních zpráv je už celý náklad kazet vyprodaný, nahrávka se tak dá pořídit už jen v digitální podobě přes portál Bandcamp.
Za relativně krátkou dobu působení toho stihli Kalle celkem dost. Kromě zmíněného debutu nahráli tři videopříspěvky 
do série Fair Price Music, byli vybráni do Radio Wave Live Session, objevili se třeba na festivalech Beseda u Bigbítu, Fluff Fest v Rokycanech či Psy High v Hořicích. Předskakovali mj. Scottu Kellymu z Neurosis, Scottu McCloudovi z Girls Against Boys, Australance Suzie Stapleton, norské písničkářce Koyote a americkým Boduf Songs. Aktuálně byli za rok 2014 hned dvojnásobně nominováni v Ceně Vinyla – za album i jako objev roku. Pokud vám dosud unikali, jste sami proti sobě.
