Strangers in the city

Maličký label se slovněhříčkovým názvem Yannick South původně vznikl za účelem vydávání písní Houpacích koní; od počátku ale deklaroval úmysl pomáhat s realizací nahrávek i jiným. Jako první letos v říjnu došlo na South, debutové album Strangers In The City. Dua s kořeny z Veselí nad Moravou, nyní usazeného v Praze. Jakub Zbořil a Lenka Slováková už obohacují místní klubovou scénu pár let, všude se ale také dočtete, že pořádně to všechno začalo s remixem Kittchenovy skladby Uzený pro jeho kolekci Dezert v roce 2012. Realita je ovšem ještě zamotanější.
„Nevzniklo to přes noc, takže ten počátek je těžké vystopovat,“ rekapituluje Jakub. „Měli jsme kapelu, čtyřčlennou, s jiným názvem. Tam jsem nosil své songy, zpívala je Lenka, ale zároveň jsem měl i spoustu songů, které jsme nestíhali nějak zpracovat. Když to v kapele přestalo fungovat, asi před třemi, čtyřmi lety, jednoduše jsme pokračovali v duu s Lenkou. Ale pořád jsme se nedobrali k ničemu, za čím bychom si skutečně stáli. Až potom jsem začal více experimentovat se zvukem, a zjistil, že to funguje v tom lo-fi prostředí. Začal jsem zpívat sám a na konci léta 2012 jsme nahráli první EP, se kterým jsme konečně byli oba spokojení.“ Právě toto EP vyšlo o rok později na severočeské značce Červený kůň. Dvanáct písní se vešlo do patnácti minut, ale co všechno se během té doby stačí odehrát, je až obdivuhodné. Skladby se převalují, metamorfují za pochodu, vzdávají se silných sloganů a spíš jako by v nich byly zakódované nějaké dávné příběhy, objevené v zaprášené kronice. A letošní album v nastoupené cestě pokračuje. „Ten zvuk byl natolik přebuzený, že tam začaly vznikat věci, které mohou někomu znít třeba jako smyčce, ale ve skutečnosti tam nejsou, jen na nové desce je pár momentů na rozbitou harmoniku,“ vzpomíná Jakub.
Umanutost, s jakou se pěvecky pokládá do posmutnělých písní, připomíná Václava Havelku. Stejně jako v jeho případě dostává příjemce jasnou zprávu, že tady o něco jde, že degradace na barovou kulisu by byla urážkou i nepochopením. Album je opět plné uhrančivých a intenzivních písní, s osobitou atmosférou. V základu jsou vlastně folkové, ale surové zkreslení obou kytar i zpěvu ze všeho dělají výlet do světa tajuplnějšího, než byla proslulá Trnkova Zahrada, kde čtyři malí kluci potkali slony i drzého kocoura. Zasněně a líně plynoucí zpěv podporuje rockově odsekávaná španělka i časté rytmické i melodické proměny. Osobitou low-folkovou výpověď citlivě doplňuje spoluhráčka Lenka na elektrickou kytaru; o co méně využívá klasická sóla, o to zdařileji koloruje pozadí drobnými vyhrávkami a občas se i přidá nesměle ve vokálech. „Lence teď říkám, že je ‚hrající producent‘, její názor má pro mě velkou váhu,“ usmívá se Jakub, ale je patrné, že to nemyslí jako vtip.
Lo-fi přístup tu opravdu není nějakou pózou. Vedle zmíněného přebuzení, výsledek charakterizuje i všudypřítomný, zjevně úmyslný šum, podporující odosobněnou atmosféru. Na bandzone profilu ostatně duo zdůrazňuje, že jak EP, tak i aktuální album vzniklo DIY metodou v panelákovém bytě. „Já celý život v jednom žiju, Lenka až do letošního léta taky. Když přijedu do nějakého města a vidím tam kupu paneláků, tak to působí hnusně, depresivně. Ale k těm ve Veselí, nebo v městech, kde jsem trávil víc času, mám vztah dobrý. Takže to asi není úplně o samotných panelácích, ale o vytvoření si vztahu k nějakému místu, kde člověk nějakou dobu pobývá,“ vysvětluje Jakub roli prostředí.
Po vydání desky duo aktuálně laboruje se skutečností, zda by materiál přece jen nezněl lépe v širší sestavě: „Zkoušíme s klukama z bývalé kapely rozšíření o bicí a kytaru, že bychom tak jednou za čas někde zahráli, pokud by to fungovalo.“ Snad se u toho ta osobitost, se kterou Strangers In The City postupně získávají nové a nové příznivce, kvůli tomu někam nevytratí.

Přidat komentář