Současná doba přeje písničkářům snad ještě víc, než kdykoli v minulosti. Posluchači jsou otevření, někdejší dogmata padají, ideální čas pro hledače mimo obvyklé cesty. Petr Linhart je jedním z nich. 
V začátcích se mihl v legendární folkové formaci Č.p.8, později stál u zrodu nejprve rockové, později křehce folkové a ještě později folkrockové formace Majerov( k)y brzdové tabulky. S těmi hraje dodnes a po čtvrtstoletí jejich existence je nejen jediným zakládajícím členem, ale i většinovým skladatelem a přirozenou vůdčí osobností. Po dlouhých letech spolupráce i s mnohými dalšími kolegy se vydává na dráhu písničkáře. Překvapivé? Nikdy není pozdě.
Jako inspiraci sám udává dvě jména: „Oldřicha Janotu rád označuji za Velkého Učitele. A za mnohé rovněž vděčím kouzelníkovi jménem Marek Štifter.“ Zvukař, producent a multiinstrumentalista Marek Štifter poprvé na scénu vstupuje s albem MBT Ryba ryb. Do té doby převážně akustickou skupinu obohacuje nejen o elektrifi kované nástroje, ale později zvuk zpestřuje i elektronickými samply a posouvá vyznění k folkotronickým náladám. Zároveň se v sestavě MBT, nejprve jako host, později už jako právoplatný člen, objevuje někdejší bubeník Žáhy Tomáš Makovský. Tady někde je nutné hledat zdroj pozdějšího Linhartova rozhodnutí, stát se souběžně s fungující mateřskou skupinou i sólovým písničkářem. Startovním bodem je sólový debut Sudéta z jara 2007, produkovaný právě Markem Štifterem. Objevuje se na něm mnohem křehčí přístup než u MBT, introvertní a komorní písně, které spojuje tématika příběhů Sudet, v historii opakovaně osidlovaných a nedobrovolně opouštěných území. Album, kde tichý a místy až minimalisticky monotónní polomluvený (ne)zpěv přesně zapadá do nálad, které v sobě spojují jak melancholický smutek, tak vizi naděje, ostýchavost s uhrančivou mystikou. Recenzent Freemusic.cz reaguje slovním spojením „laptopový folk“, Milan Tesař z brněnského Radia Proglas zas připomíná styčné body se slovenskými Longital, či zasněnou krnovskou partou Bratři Orffové. Se svou vizí a rozhodnutím brát své sólové vystupování vážně Petr Linhart brzo zapadá mezi kolegy do neformálního sdružení Osamělí písničkáři, jehož ideu šíří a propaguje Jan Burian. Zároveň ovšem dochází ke vzniku doprovodné skupiny 29 Saiten, složené z muzikantů, kteří se podíleli na vzniku Sudéty. Tedy nejen Štiftera a Makovského (který je jediným členem ,Tabulek‘, který se na projektu podílel), ale i věhlasného jazzového basisty Aleše Charváta a univerzálního hráče na ,vše strunné‘ Pepy Štěpánka. Petr Linhart však na sólové hraní nerezignuje – jen si ho občas zpestřuje hraním s kapelou, kde jinak komorní písně dostávají mnohem barevnější nálady. Obě dvě polohy se výborně doplňují a nekolidují ani s repertoárem mateřské skupiny MBT.
S letošním jarem navázal Linhart – opět posílený o 29 Saiten – na debut snad ještě dotaženější albovou dvojkou Autobus do Podbořan. Svůj „landscape folk“ (jak sám svou tvorbu charakterizuje) tu zas za pomoci spoluhráčů dotáhl o něco dál. Písně, stejně jako na debutu inspirované nejen krajinou samou a zapomenutými místy, ale i pomyslným nánosem prachu zanesenými příběhy, u kterých často není patrné, zda jejich předlohou byly historické události či jen pouhé pověsti. Poetické písničkářství Petra Linharta, ačkoliv při prvním setkání může ovanout jen historií a ohlížením se, právě onou hudební komunikací ve spojení se zajímavým tématem (které se navíc jen tak nevyčerpá), nadžánrovostí i evidentní otevřeností vůči všemu novému, nabývá na zajímavosti. Protagonista se tak stává – navzdory tomu, že dobou setrvávání na hudební scéně je již protřelým matadorem – stále pozoruhodnějším jménem, zcela zapadajícím mezi mladou a čerstvou generaci písničkářských kolegů.
