Na konci roku 2009 ohlásil kytarista a zpěvák Zdeněk Bína, frontman úspěšné kapely -123 min: „Po tolika krásných koncertech s tak výjimečným publikem jsem došel k tomu, že je čas tento příběh Minut uzavřít. Poslední dobou nás potkala řada starostí, k jejichž překonání je potřeba tolik energie, že bych se i další rok nemohl věnovat hudbě, která ve mně přirozeně žije teď. Proto jsem rád, že za námi zůstává podle mě naše nejlepší deska Dream a vzpomínka na výjimečný koncert s Pražskou komorní filharmonií. Pevně doufám, že i moje další hudební působení bude lidem přinášet radost.“ O pět let později, po několikerých odkladech a dlouhých přípravách, konečně vychází Bínova první sólová deska s názvem Bird. Třebaže obsahuje písně s texty především o pocitech a vztazích, hodí se k ní označení příběh. Příběh autora, který se odhaluje až na dřeň a který si při přípravě projektu vystačil téměř zcela sám.
Už při pohledu na graficky čistý digipack alba zaujme stručná poznámka: „Music, lyrics, instruments and vocals Zdeněk Bína“. Žádné dělení na kytaru a doprovod, žádné rozepisování, na co všechno autor na desce hraje. Není vlastně až tak důležité, jestli doprovod obstarává jedna nebo dvě akustické kytary, jestli rytmickou složku vytvářejí perkuse nebo jestli stačí ostinátní kytarové figury. A už vůbec není důležité, jestli jde o folk, akustickou alternativu, jazz nebo příchuť flamenka. To vše Bínova deska obsahuje ve své „pestrosti na druhý poslech“. Při poslechu prvním totiž na posluchače – díky charakteristickému hlasu – ještě dýchne vzdálený závan „Minut“, převedený do akustického jazyka.
Hlas, kytara a další instrumenty však slouží skutečně jako nástroje, které mají posluchači zprostředkovat onen autorův příběh, o který tu jde v první řadě. Můžeme se samozřejmě nechat unášet klidnou hudbou a volně působit emoce, ale Zdeněk Bína nám předkládá jednu možnou interpretaci svého díla. Jednotlivé písně – texty jsou zásadně v angličtině – doprovodil v bookletu krátkými vysvětlivkami, česky a anglicky. Posluchač se tak dozví, že zatímco píseň Ocean věnoval dcerce („Jako poděkování za možnost být tátou tak úžasné malé holčičky“), následující Home věnoval své ženě Kristýně. Promlouvá však i „k lidem, kteří chtějí někomu změnit život k horšímu, aby se ještě na chvíli zastavili a hledali v hloubi srdce“ (All You) nebo zpívá „o kontaktu s hlasem, který občas slyšíme uvnitř“ (Call Him Back). Propojením těchto abstraktních úvah, tuh ze sebe něco vyzpívat a osobních – lyrických, nikoli epických – vyznání vzniká pečlivě sestavený celek, jakýsi psychologizující „román v písních“, který představuje autora nejen jako výborného kytaristu a originálního zpěváka, ale především jako člověka. I proto je logické, že si k tomuto projektu Zdeněk Bína nepřizval žádné hosty. Je to skutečně jeho osobní album.
Zebra and Clouds, 2014, 43:15
