Zeena Parkins; Hélène Breschand; Elliott Sharp; Franck Vigroux

Alt010_LOGOPoprvé se excentrická a zároveň introvertní harfenistka Zeena Parkins představila v našich luzích a hájích v roce 1994 v progresivním klubu Delta se svou tehdejší rockovou úderkou No Safety. Byl to totální nářez a naprosté zjevení. O rok později vystupovala taktéž 11_zeena_2v Praze ve Veletržním paláci v rámci projektu Jitro kouzelníků a doprovázel ji zde legendární bubeník Chris Cutler (dokumentováno v jiné verzi na fenomenálním CD Shark!). Lidé z okruhu souručenství Rock In Opposition ji ostatně vzali za svou již coby mladou umělkyni z newyorského downtownu do kapely Skeleton Crew, kterou před jejím příchodem tvořili kytarista Fred Frith a violoncellista a tehdy i basista Tom Cora. Zeena vyrůstala pod piánem své matky a poslouchala její interpretace Johanna Sebastiana Bacha, Aarona Coplanda a Johannese Brahmse. Nejvíc ji prý tehdy ale uchvátil Maurice Ravel. Na střední škole v Detroitu zjistila, že jí klavír nestačí a díky náhodě se dostala k harfě. Bylo pro ni frustrující, cvičit na piano v místnosti bez oken, a harfa jí dodávala možnost hrát v orchestru. V pozdější době, tedy ve druhé polovině osmdesátých let minulého století, zjistila právě díky kapele Skeleton Crew, že klasická harfa není zrovna ideální nástroj na turné s ,rockovou‘ kapelou, a tak si našla elektrickou náhradu, která má mnohem údernější zvuk a navíc se dá poměrně dobře převážet. Na svůj velký nástroj ovšem nezanevřela a občas s ním vystupuje i sólově v kostýmu elegantní bílé víly.
Na spolupráci s Chrisem Cutlerem a Fredem Frithem navázala Zeena opět v letošním roce v projektu Art Bears Songbook, kde se nakonec objevila i původní zpěvačka Dagmar Krause. Naneštěstí tuto unikátní sestavu mohli spatřit pouze návštěvníci na festivalu RIO ve Francii.
11_zeena_3Zeena ovšem mezitím nahrála řadu úžasných alb, mezi nimiž vyniká především projekt Phantom Orchard ve spolupráci s japonskou avantgardistkou Ikue Mori, který má svou komorní i bigbandovou verzi. Obě jsou zaznamenány na cédečkách, ale speciálně velkokapelová verze má naživo specifický rozměr. CD Phantom Orchard, vydané na Tzadiku, zdaleka nepostihuje obrovský potenciál této formace, naopak komornější verze z roku 2004 dokládá souznění obou umělkyň.
Zeena je ovšem ochotna vytvářet i čistě elektronickou hudbu, kterou vydala v obalu, který může zároveň sloužit jako polštářek do autobusu. Komponuje také hudbu k neexistujícím dokumentárním filmům a vytváří tak nonverbální zvukové historické vzpomínky. To dokumentuje především její CD Isabelle. Je schopna napsat vážnohudební skladby, na kterých participují její sestry, ale zároveň i zcela abstraktní věci. Rozhodně je důležitá její spolupráce se světoznámou islandskou zpěvačkou Björk od jejího alba Vespertine, pro níž nejen aranžovala řadu věcí, ale autorsky se podílela i na několika jejích písních. Posléze přispěla i k její filmové hudbě a londýnským koncertům.
Po dlouholeté práci především ve studiu se navrátila na pódia mimo jiné s předním newyorským kytaristou Elliottem Sharpem a francouzskými muzikanty. Tento projekt předvede pouze v Paříži, Lublani, Ženevě a v Praze. V rámci tohoto unikátního představení vystoupí dvě harfenistky – Zeena a Hélène Breschand a také avantgardní DJ Franck Vigroux.
Zeena Parkins dokáže být ve svém projevu něžná i hodně tvrdá a nezáleží na tom, zda hraje na klasickou harfu nebo její modifi kaci v podobě několikastrunného nástroje. Je vždy nevyzpytatelná, může být divoška nebo lyrická tragédka, ale je vždy originální. Rozevlátá rockerka i něžná víla. Snese se s bouřlivým Johnem Zornem i citlivými hráči na akustické nástroje. Geniální sólistka i skvělá sidemanka, což loni dokázala i v Zornově projektu Cobra pod kuratelou Ikue Mori. Její projev je zároveň citlivý i neokázalý a stejně tak dobře dokáže přitlačit na pilu a vnášet do hry i komické prvky.
Harfa ve všech formách je sice její dominantní nástroj, ale zvládá i klávesy či akordeon. Elliott Sharp je pro ni dokonalým partnerem, zvládajícím bluesové zákruty i současnou vážnou hudbu (mimochodem spolupracoval i s pražským Agon Orchestra) a zároveň je schopen absolutní improvizace. Harfa je možná symbolem konzervativismu. V rukách Zeeny

Foto archiv Zeeny Parkins

Vybraná diskografie:
Nightmare Alley
(1992, 1993 Table Of Elements)
Elliott Sharp + ZP: Psychoacoustic (1994 Victo)
ZP + Chris Cutler: Shark! (1996 RéR)
Phantom Orchard
(2004 Mego)
Phantom Orchard
(2009 Tzadik)

ELLIOTT SHARP
11_elliottSkladatel, multiinstrumentalista a producent. Ústřední postava newyorské avantgardní hudební scény posledních více než třiceti let. Vede projekty Carbon, Orchestra Carbon, Tectonics a Terraplane. Je průkopníkem použití fraktální geometrie a teorie chaosu v hudební kompozici. Spolupracoval s desítkami významných umělců nejrůznějších žánrů, stylů a etnických okruhů. Patří mezi ně například avantgardní Ensemble Modern, frankfurtský rozhlasový symfonický orchestr, hvězdy etnické hudby Nusrat Fateh Ali Khan a Bachir Attar z marockých Master Musicians Of Jajouka, popová zpěvačka Debbie Harry, počítačový umělec Perry Hoberman, bluesové legendy Hubert Sumlin a Pops Staples, jazzoví velikáni Jack DeJohnette, Sonny Sharrock, Oliver Lake a Billy Hart či inovátor DJingu Christian Marclay. Na Hessischer Rundfunk Klangbiennale v roce 2007 byla uvedena premiéra jeho orchestrálního díla On Corlear’s Hook, o rok později bylo jeho dílo Sidebands hlavní premiérou stockholmského festivalu nové hudby. Nyní pracuje na opeře na zakázku pro Bavorskou státní operu v Mnichově. Dokumentární fi lm o Sharpově práci natočil pod názvem Doing Don’t režisér Bert Shapiro. Vyšel na DVD a byl s úspěchem promítán na mezinárodních filmových festivalech.

FRANCK VIGROUX
Pohybuje se v oblasti elektronické hudby, nových médií, kompozice a improvizace. Vede řadu kapel a projektů, například jako je Push The Triangle nebo Supersonic Riverside Blues. Spolupracoval s muzikanty, jako jsou Bruno Chevillon, Elliott Sharp, Marc Ducret, Ben Miller, Hélene Breschand, Joey Baron, Michel Blanc, Stephane Payen, Andrea Parkins, Matthew Bourne, Edward Perraud, spisovatel Kenji Siratori, videoartisté Scorpene Horrible, Philippe Fontes či Mariano Equizzi. V roce 2009 získal cenu Villa Medici Hors les Murs pro newyorského umělce. Je také zakladatelem labelu d’Autres Cordes. Jako turntablista nebo kytarista hrál na stovkách festivalů a klubů, vedl řadu světových orchestrů (Nagoya, Barcelona, Leeds atd.). Skládá fi lmovou hudbu, na některých snímcích se podílel i jako režisér.

HÉLÈNE BRESCHAND
11_heleneNarodila se v Paříži a už od raného věku ji fascinovala harfa. V sedmdesátých letech objevila celé spektrum současné hudby od seriální přes free jazz až po nové technologie. Při studiu harfy na pařížské konzervatoři jí pedagožka Brigitte Sylvestre ukázala zcela nové možnosti využití tohoto nástroje. Hélène Breschand se ve vlastní tvorbě ráda pohybuje mezi psanou hudbou a improvizací. Vystupuje často jako improvizující sólistka, spolupracuje ale i s hudebním divadlem a výtvarníky. Mezi její časté umělecké partnery patří skladatelé Luciano Berio, Emmanuel Nunes a Yoshihisa Taira. Kromě sólového koncertování účinkuje i v triu se Sylvainem Kassapem a Didierem Petitem, v duu s kytaristou Jeanem-Françoisem Pauvrosem a se skupinou Laborintus. Velký úspěch na progresivní scéně sklidilo její sólové album Le gout du sel.

Projekt se uskuteční za podpory Cultural Services of the French Embassy, FAJE, Chamber Music of America, Doris Duke Charitable Foundation, Florence Gould Foundation, SACEM a CulturesFrance.

Čtveřice Zeena Parkins, Elliott Sharp, Franck Vigroux a Hélène Breschand
VYSTOUPÍ 26. 11. V DIVADLE ARCHA
(Na Poříčí 26, Praha 1)

Přidat komentář