Pětapadesát let po zpěvákově smrti vyšla v říjnu skvostná kolekce jeho 54 dosud nikdy komerčně nevydaných rozhlasových nahrávek z roku 1951 s názvem Hank Williams: The Unreleased Recordings (TimeLife, 3-CD, 2008). Williams, který zemřel předčasně v roce 1953 v pouhých 29 letech, byl tehdy v zenitu jako jedna z vůbec největších hvězd americké country music. Rozhlasová stanice WSM v Nashville, která proslula živými přenosy z legendární Grand Ole Opry, s ním v roce 1951 zahájila vysílání každodenní show, která se pod sponzorským názvem Mother’s Best Flour vysílala od pondělka do pátku, vždy v 7.15 ráno a svoji poslouchaností tehdy patřila k vůbec nejoblíbenějším hudebním programům na celém Jihu USA. Protože Williams se svojí kapelou Drifting Cowboys jezdil neustále na turné, show se předtáčela vždy na pár dní dopředu na jednorázově použitelné acetátové fólie, z nichž každá obsahovala tři patnáctiminutové programy. Ty byly po odvysílání ukládány do krabic ve skladišti. V roce 1979 se stanice WSM stěhovala do jiné budovy, avšak krabic s celkem asi 25 raritními acetáty s nahrávkami ,neznámých‘ skladeb Hanka Williamse si před jejich vyhozením naštěstí všiml jeden ze zaměstnanců a téměř 20 let je uchovával u sebe doma. Když se však nedávno některé z těchto snímků vynořily jako ,pirátské‘ singly, neuniklo to pozornosti správců trustu Williamsovy pozůstalosti a po právních tahanicích se poklad dostal pod jeho kontrolu. A to zejména zpěvákovy dcery Jett, která se sama léta dožadovala uznání svých práv na dědictví po svém otci ve vleklých sporech, které vedla s doposud údajně jediným legitimním dědicem, svým nevlastním bratrem, zpěvákem Hankem Williamsem Jr. A byla to právě Jett Williams, která s lidmi od TimeLife pečlivě editovala oněch 54 snímků obsažených na tomto 3-CD a zbytek ze 143 znovuobjevených nahrávek svého otce hodlá v průběhu příštích tří let postupně vydávat jako separátní tituly. I když Hank Williams sám psal pozoruhodné písně, zde zpívá hlavně věci přejaté a to včetně řady gospelů. Překvapivý je zvukový dojem ze samotných nahrávek, neboť na rozdíl od spol. MGM, kde zpěvák nahrával své desky, zvukaři z WSM nepoužívali žádných fi ltrů či pásmových omezovačů, čímž zachovali unikátní intimitu a osobní atmosféru jejich celkového vyznění. Asi nejsilnějším momentem této kolekce je Williamsova verze písně Cool Water, Nolanovy balady o odcizení a víře, která je obvykle interpretována s jistým furianstvím. Zde ji však Hank Williams, který ke konci života trpěl problémy s alkoholem a drogami, zpívá s tak temným podtónem vlastní bolesti a osamění, že se stává vskutku nezapomenutelnou.
