Osobnost a tvorba zvukového inženýra a kouzelníka Philipa Samartzise je skutečně těžko uchopitelná. Jisté je, že jeho rodiče jsou řečtí Makedonci a do australského Melbourne přesídlili v roce 1952, kde se Philip 7. března 1963 narodil. Původně studoval film, video a zvuk, později se jeho pozornost obrátila čistě ke třetímu subjektu. Nikdy se neučil na žádný hudební nástroj, ani nebyl fascinován ikonami typu Charlieho Parkera, Jima Morrisona či Kurta Cobaina, ale obdivoval průkopníky zvukových možností jako byli Paul Leslie, Robert Moog, Tom Dowd, Georg Neumann nebo Willi Studer. Svou zálibu ve zvuku popisuje jako „zájem o zabarvení tónu a podrobné využití zkreslení jako hudební struktury a syntézy, které rozšiřuje hudební spektrum“. Jako adolescenta ho na tomto poli ovlivnila především dvojalba Metal Machine Music od Lou Reeda a Autobahn od Kraftwerk. Dále pak uvádí Heroes Davida Bowieho, Alien Soundtracks od Chrome a hodně pro něj znamenaly Physical Graffiti (Led Zeppelin), Exile On The Main Street (Rolling Stones) a později objevené kusy Forever Changes (Love) a 154 (Wire). Jeho pozornosti neunikl ani punk a minimalismus (Saints, Ramones, Sex Pistols, Steve Reich, Iannis Xenakis) a mezi své favority řadí skladatele filmové hudby – zejména Ennia Morricona či Jacka Nietzcheho. V osmdesátých letech minulého století ho zaujal i hip hop a začal společně s Andrewem Curtisem zkoumat možnosti DJingu a vůbec práce s deskami a gramofony v projektu Gum, který dokumentuje LP nazvané lakonicky Vinyl z roku 1987. Tady jako inspirativní umělce uvádí především Christiana Marclaye, ale i Milana Knížáka.
Situaci umělců v nejmenším světadílu světa vidí Samartzis takto: „Australané mají globální rozhled právě kvůli izolaci a vzdálenosti mezi Austrálií a zbytkem světa. Máme aspirace stát se součástí globální komunity, i když jsme geograficky vzdáleni od většiny důležitých kulturních a ekonomických center. To má svá pozitiva i negativa. Kladem je, že jsme schopni rozvíjet svůj smysl pro nezávislost a vytvářet si vlastní příležitosti a zařazovat je do osobitých sociálních a kulturních interakcí. Na druhou stranu je naše práce povětšinou publikem i kritikou v zámoří ignorována, což pociťuje řada umělců a na to konto přesidlují do Spojených států a Evropy, což je pro Austrálii velká ztráta. Prakticky jeden milión Australanů z dvacetimilionové populace žije v zahraničí a málokdo z nich se vrací zpět.“ Samartzis sám je také světoběžník a působí v nejrůznějších koutech světa, ale do svého rodiště se navrací a naopak tak vytváří určité kulturní mosty.
Mezi jeho nejdůležitější díla patří Soft and Loud, jehož základy vznikaly v letech 1999 až 2001 v Japonsku. Většina zvuků zde byla derivována a komprimována z terénních nahrávek pořízených v chrámu, na trhu, v metru, v lese či na předměstích. Má hned několik podob a bylo prezentováno například v Muzeu moderního umění v San Franciscu v rámci programu Variable Resistance: Ten Hours of Sound from Australia, jehož byl Samartzis kurátorem. Pod názvem Microphonics ho najdeme i na kompilaci Grain a finální více než čtyřicetiminutovou verzi přináší až album z roku 2004, kde autor vše doplnil dodatečně v Melbourne natočenými překvapivými melodickými party flétny, které mají kontrastovat s celkovým espritem kompozice. V rámci svého pobytu v Tokiu a o pár měsíců později v Paříži se Samartzis v roce 2000 potkal na jednom pódiu také se sampleristkou Sachiko M, s níž následujícího roku realizoval CD Artefact. To je založeno na společných improvizacích a následně Philipem dotvořeno a transmutováno ve studiu.
Podstatná je také Samartzisova spolupráce se švýcarským perkusistou a elektronikem Günterem Müllerem, jinak též šéfem labelu For 4 Ears, kde vyšla cédéčka Wireless Within a Strange Love. Na prvním z nich dvojici doplňují Müllerovi častí souputníci Voice Crack (tedy hráči na ,rozbitou každodenní elektroniku‘ Andy Guhl a Norbert Moslang) a album představuje průnik Samartzisových nahrávek přírody s drásavými výprsky, steny i probubláváním odlidštěných antinástrojů. Podivná láska pak vznikla za účasti australského kytaristy a elektronika Orena Ambarchiho a obsahuje dvě skladby – Cooler (pořízenou živě na festivalu se signifikantním názvem What Is Music?) a v průběhu tří měsíců podomácku realizovanou přes svůj název nepříliš hřejivou koláž Warmer. Naopak do jisté míry katarzní je CD Fluorescent, které vzniklo v dánském institutu pro elektroakustickou hudbu v kooperaci s místním Samartzisovým alter egem Rasmusem B Lundingem a mapuje jakoby bioprocesy lidského těla. Neméně důležité bylo v roce 1998 i setkání s protagonisty melbournských formací Bucketrider a Lazy (viz profil v UNI 2/2006) Davidem Brownem (viz profil v UNI 8/2006) a Seanem Baxterem. Na začátku využil Samartzis jejich nahrávky pro své CD Windmills Bordered By Nothingness. Jejich hudební entuziasmus ho však uchvátil natolik, že se rozhodl s nimi založit ,kapelu‘ Western Grey, která ovšem pracuje poněkud zvláštním způsobem. Samartzis je zde opět více producentem a zvukovým koordinátorem. Baxter s Brownem fungují jako instrumentalisté. Baxter dokonce natočil své party předem a ty byly ve finále na album Glacial Erratic pouze včleněny. Podobnou roli zde pak sehrála i hostující britská laptopistka Kaffe Matthews. Jedině Brown se podílel do jisté míry i na post-produkci. Výsledek ovšem potvrzuje, že práce s určitými prefabrikáty Samartzisovi plně vyhovuje a dokáže z nich vytvořit kompaktní (byť de facto záměrně roztříštěný) celek. Na druhou stranu je ovšem schopen se zapojit či doplnit kolektivní dílo, což se ukázalo na CD Bucketrider L’évenements.
Stěžejní činností je jeho pedagogické působení na RMIT University, kde vyučuje zvukové umění, uchopení prostoru a práci ve studiu. Ke svým studentům se snaží přistupovat individuálně a rozvíjet jejich daný potenciál, zároveň se je však snaží seznámit s historií různých technologií. Samartzise vždy zajímá genius loci a především jeho detaily, ať jsou na první pohled sebebanálnější. Na instalaci Captured Space se rozhodl návštěvníkům nabídnout komprimované všudypřítomné každodenní zvuky jako je air condition, kroky či konverzace, které člověk normálně nepostřehne nebo ignoruje. Také pohyblivý festival Immersion pod jeho kuratelou zkoumá prostorové vnímání. V září 2006 má své další pokračování v Berlíně a bude zaměřen na živou audiovizuální improvizaci.
Zatím poslední opus Philipa Samartzise Unhearded Spaces obsahuje dvě pětivěté suity. Absence And Presence byla napsána pro pět hudebníků a čtyři reprobedny umístěné v prostoru tak, aby zachycovaly vzájemnou interakci zúčastněných elementů. Studiová verze pak opět pracuje s nelineární metodou a jednotlivé prvky jsou založeny na předchozí paměti muzikantů z živých vystoupení a permutují zde v Samartzisových virtuálních excesech. Za bicí usedl opět Sean Baxter, elektroakustickou kytaru obsluhuje David Brown, violoncello Anthea Caddy a perkuse Michael Vorfield. O terénní nahrávky a další zvukové zdroje se podělil Samartzis s Thembi Soddell. Je to fantaskní výlet do jsoucna a nejsoucna. Totální rozbití času a prostoru. Naopak titulní pentagon je situován do zcela konkrétního místa. Vznikl v Benátkách v průběhu tří týdnů v březnu 2000 a jeho premiéra se odehrála o čtyři roky později na italském festivalu La Construzione del Suono v Mestre. Je inspirován řadou filmů včetně slavné Viscontiho adaptace novely Thomase Manna Smrt v Benátkách. Samartzis se tu stejně jako v Japonsku za pomoci asistentky Madelyne Cornish snaží zachytit tajemná zákoutí slavného města, pohrává si se zvukomalebností italštiny a opět se cítí voyeurem, který nasává specifickou atmosféru nikoliv skrze oči ale uši.
A nechme se překvapit, co vznikne za pobytu ve Francii, kde by měl Philip pobývat od března do června příštího roku a v jeho aktivitách mu zde budou partnery Eric La Casa a Jean-Luc Guionnet. Kdy se ovšem objeví výsledky je otázkou, protože Samartzis podle svých vlastních slov nepracuje s žádnými deadliny, ale pouští své výtvory do světa, když je přesvědčen, že nazrál čas.
Diskografie (výběr):
Soft and Loud (Microphonics 2004)
Unhearded Spaces (Microphonics 2006)
PS + Sachiko M: Artefact (Doboro 2001)
PS + Günter Müller + Voice Crack: Wireless Within (For4Ears 2002)
Rasmus B Lunding + PS: Fluorescent (Dr Jim’s Records 2002)
Oren Ambarchi + Günter Müller + PS: Strange Love (For4Ears 2003)
Bucketrider: L’évenements (Dr Jim’s Records 2005)
kompilace:
Grain (společně se skladbami Pimmon, Darrina Verhagena a Davida Browna – Doboro Limited Edition 2002)Variable Resistance: Ten Hours of Sound from Australia (další zastoupení umělci: Oren Ambarchi, Robbie Avenaim, David Brown, jim knox (xonk), Thembi Soddell, Darrin Verhagen, Pimmon, Délire – 23five Incorporated/The San Francisco Museum of Modern Art 2002)