Dvě nové knihy o Beat Generation

Bill Morgan je malíř, archivář a autor či editor řady knih o nejvýznamnějších představitelích literárního hnutí beat generation. Rozhovor s ním vedl i Josef Rauvolf v ,amerických‘ dílech vynikajícího seriálu ČT2 o alternativní kultuř z konce 90. let. Byl rovněž dlouhou dobu osobním archivářem a životopiscem Allena Ginsberga. V roce 1994 dokonce vyjednal, že nesmírně rozsáhlý a cenný básníkův archiv písemností a osobních předmětů, a to ještě za jeho života, odkoupila Stanfordova univerzita za rovný milion dolarů. V roce 2006 vydal dosud nejúplnější Ginsbergovu biografii I Celebrate Myself (Viking, 702 s.). Nyní přichází se dvěma dalšími tituly. První z nich nese název The Typewriter Is Holy, The Complete, Uncensored History of the Beat Generation (Free Press, 2010, 291 s.). Sám autor někde napsal, že existují dva odlišné typy lidí, kteří se o beatnické autory zajímají. Jedni, kteří o nich nevědí vůbec nic a druzí, kteří naopak znají každý detail. Tato práce je určena oběma skupinám. Pro první z nich kondenzuje historii legendárního hnutí, pro druhou odhaluje méně známé logistické detaily, jako kdo a kdy pobýval v Tangeru nebo hotelu Beat v Paříži. Proč se Kerouac nechtěl setkat s Cassadym, když tento skončil s obviněním za držení drog v San Quentinu? Někteří američtí kritici však tomuto dílu vyčítají, že trpí Morganovými poněkud ,nudnými‘ zjištěními a jeho nechutí zabývat se podstatou samotné literární tvorby autorů, jež jinak očividně miluje. Že je „zbytečně trivializuje a transformuje do jakýchsi hvězd bohémské reality show.“ Druhá kniha se jmenuje Jack Kerouac and Allen Ginsberg – The Letters (Viking, 2010, 475 s.) a Morgan ji editoval spolu s Davidem Stanfordem. Jde o kompletní vzájemnou korespondenci, která byla doposud uchovávána ve dvou archivech – newyorské Columbii a University of Texas. Jde vpravdě o literární ,zlatý důl‘. Dopisy v plném rozsahu odhalují povahu a vývoj jejich přátelství. Od hyperaktivních myšlenkových excesů ze studentských let až po racionálnější, jejich slávou již poznamenané úvahy z let pozdějších (Kerouac zemřel v roce 1969). Vědělo se, že Ginsberg vždy vedl Kerouaka příkladem a radami k serióznímu psaní, zde však vidíme celý proces přímo v akci. Pozorujeme přitom Ginsberga, jak se vyvíjel od plachého autora láskou se obírajících sonetů až k žánry bortícím majstrštykům typu Kaddish. V tomto smyslu představují Dopisy ještě přesvědčivější historii beat generation než první jmenovaná Morganova kniha. Traduje se, že v roce 1961 Kerouac řekl Ferlinghettimu, že jednoho dne dopisy mezi ním a Ginsbergem přinutí Ameriku plakat. Ta chvíle nyní nastala a zdá se, že čekání stálo za to.

Přidat komentář