Mé noci s Ropuchou
jež oči přivírá
jazykem ledovým líže mou
strangulační rýhu
krví se zalyká, potom si uplivne
– Zlý bože! povídá
– Tohle se nedá žrát!
Já ženu, ŽENU chci
Nádhernou Sidonii
prsa jí uhryznu a z klína vyrvu čmíru
neb Ropucha jsem zlá
která se jedem svým ¨
noc co noc otráví
Pak
Výkřikem a Stínem
Padá
K dunivým
Prázdným
Branám
PEKELNÝM
***
Ta dívenka se jmenovala Chloé1
bylo jí pět a její copánky
tak kaštanově drze narudlé
smáčely konečky v omáčce ajoli
Pozdvihla veliká modravá kukadla
– Babičko, povídej
ty prý jsi znala toho básníka
říkala maminka
který byl včera v kosmovizi…?
– Znala? Možná to, Chloé, není dobré slovo
on už je mrtev třikrát deset let…
Víš, my si tenkrát vyměnili oči
On koukal na svět mýma a já jeho
Tehdy jsem měla oči modřejší než pes
A pak jsme polykali jazyky
Byli jsme němí, němí dočista!
jen naše mluvná povídavá srdce
bila maminky
Protože maminky, ach, dítě moje milé
bíti se musejí
dokud jsou mladé2
A Chloé pokrčila nos
jak stará paní Kejra Najtlová
– A ty jsi, babi, bila maminku?
– Inu to víš, že jsem jí párkrát třískla hlavou o kanál
a básník živ mě přitom držel za ruku
to se tak dělá mezi přáteli
protože sloni, jak to mám říct, mé dítě?
Sloni jsou velmi, velmi nakažliví!3
– To bysem chtěla taky někdy zažít
povzdechla Chloé
vytáhla copánky z omáčky ajoli
zaklapla Justinu
A kopla krtka rovnou mezi hlavu
***
Vždyť na Zloboha hukot neplatí
Mlčí a zírá tupě
ta dávná beznadějně vyhoukaná sova
staví se na zadní
a dělá lidem naschvály…
Jak potom nemít doma pod postelí
zježenou starou dobrou Únavu
Tu mrchu, která neví…
Která ani Kdo (ji) bije?
1 Čti „chloé“, nikoli „klojí“! Nejsi nějakej blbej Američan. Když už, tak vzpomeň Pěny dní.
2 „Maminku je třeba bít, dokud je mladá!“ Surrealistické přísloví.
3 „Sloni jsou nakažliví.“ Surrealistické přísloví.
Z rukopisu 2009