V dnešních dobách imperativu ,politické korektnosti‘ je dost těžké si představit, jaké to bylo žít v sexem a drogami ,prosáklé‘ Americe 60. let, kdy se tradiční společenské hodnoty začaly rychle rozpouštět v divokém víru hédonismu a hippířství. Žurnalista Don Lattin (Jesus Freaks aj.), expert na alternativní církevní hnutí, však přichází se svižnou, jemně humornou skupinovou biografií s názvem The Harvard Psychedelic Club (HarperOne, 2009, 256 s.), která sleduje osobní příběhy psychedelických pionýrů Timothy Learyho, Richarda Alperta, Andrewa Weila a Hustona Smithe, jejichž osudy se poprvé protnuly v zimě 1960/61 na Harvardově univerzitě. Byť tehdy ještě v roli upjatých akademiků, kteří měli zpočátku asi daleko blíž k martini než marihuaně. Leary s Alpertem přednášeli na katedře psychologie. Weil studoval botaniku, což zúročil již ve své bakalářské práci Využití muškátového ořechu coby psychotropní látky, a Smith zase vyučoval asijskou fi lozofi i na nedalekém institutu MIT a napsal, mimo jiné, klasické dílo The Religions of Man. Leary po svém návratu z Mexika spustil svůj proslulý psychedelický experimentální projekt s psilocybinem a LSD, o nichž se domníval, že zrevoluční celý obor psychologie a změní tak svět. Ostatní tři, alespoň nakrátko, Learyho kouzlu zcela propadli. V roce 1963 byli však Leary a Alpertem z Harvardu vyhozeni kvůli podávání drog mladým studentům. Andrew Weil stál údajně v pozadí, a to ze žárlivosti, že ostatní tři jej tak úplně mezi sebe nevzali. Od této chvíle autor sleduje separátní cesty, na něž se všichni čtyři protagonisté vydali. Leary se stal ,Janem Semínkem‘ psychedelické éry. Alpert (alias Ram Dass) pobýval v Indii a poté napsal svoji kontrakulturní bibli Be Here Now. Z Weila se stal benevolentní guru alternativního životního stylu kombinující východní i západní koncepty léčitelství. Smith, jenž byl nejserióznějším akademikem celé této grupy, se nakonec stal Learyho kritikem. Jeho pověstný slogan Tune In, Turn On, Drop Out byl prý příliš negativní na to, aby vzbuzoval respekt. Kniha je plná půvabných detailů. Lattin třeba tvrdí, že John Lennon napsal píseň Come Together na podporu Learyho volební kampaně na guvernéra Kalifornie proti Ronaldu Reaganovi. Alperta zase líčí jako člověka, jehož duchovní rozměr kontrovala neodolatelná touha po pornofilmech a hamburgerech. Poselstvím této čtveřice měly být radost, mír a láska. V zákulisí však číhala nevraživost, vzájemná žárlivost i zrada. Navzdory svým osobním konfliktům však tito čtyři muži, členové Lattinova „Harvardského psychedelického klubu“, navždy změnili nazírání Američanů na církev a praktiky medicíny a samotný způsob, jímž dnes vnímáme své tělo a duši.
