Jura a Lama a máma a máma

Markéta Pilátová (1973) napsala čtvrtou knížku pro děti. A podobně jako je specifický čtvrtý mušketýr, je specifický i tenhle její nový text, vydaný v novém pražském nakladatelství LePress – jmenuje se Jura a lama. Doprovázejí jej povedené barevné ilustrace Dory Dutkové. O Juru a lamu tu ale nejde v prvním plánu, v tom hrají hlavní roli „maminky“, čili lesbické duo, které kdesi v horách, ať těch českých, moravských nebo slezských, žije na pěkném statku, chová ovce a chová k sobě vřelé sympatie – vřelé tak, že 12_jura_a_lamasi pořídí jednoho dne potomka. Překvapivě chlapce, jmenuje se Jura. A zřejmě proto, aby jim šla výchova lépe od ruky, přikoupí si ke stádu ovcí stádo bolívijských lam. Důvod je nasnadě: v Bolívii je bezútěšná ekonomická situace, takže pasáček Pedro prostě musel svoje lamy prodat – a prodal je do Čech, kam jinam? Samozřejmě jde o alegorii: xenofobní ovce se dívají na novou, vyhublou a dlouhokrkou zvířenu skrz prsty, trousí o nich pomluvy a smyšlenky. Na jednu takovou smyšlenku se nachytá beránek Julek a vydá se ji rozluštit. Jenže je zima, padá sníh, beránek je ještě slabý a lamy někde vysoko v horách, kde mají svoji pastvinu. Mužský prvek tu Merk op dat elke blackjacks trategie gebaseerd is op het totaal in de hand van de speler versus de open kaart van de dealer. sice funguje příběhotvorně, kromě Jury a Julka operuje v textu ještě kocour Micifu, ale je v jasné nevýhodě, jaksi nehotový, nezralý, naivní: Julek a Jura jsou „děti“, Micifu pak kocour, kterého by „z ženění bolela hlava“. Spolu s lamami by se tu na struktuře příběhu a jeho modelových aktérech popásl především Freud. A možná i Jung. Protože všechno končí na „neočekávaném dýchánku“, který spunktuje krtka Brtka, symbolická pramáti s kouzelnickými schopnostmi, a tudíž jasnou autoritou. Nakonec se před ní stydí všichni: ovce jsou vycepovány za svoji xenofobii, Julek pak za svou nerozvážnost. Ženský prvek vítězí na celé čáře. A čtenář? Ten se cítí trochu zmožen silně moralizujícím autorčiným tónem. Pozor: vypravěčka je Pilátová skvělá, její příběh je dramatický i zábavný. Jenže taky nepříjemně návodný. 12_jura_a_lama_2Opravdu si ovce porozumí s lamou, když se budou navzájem učit svůj jazyk? Opravdu si Jura nebude v dospělosti připadat jako Fričův Čerwuiš, který nasákl Evropou tak dokonale, že ho pak, po návratu do rodné Jižní Ameriky, vypoklonkovali z jeho kmene? Skutečně se dá na tak ošemetnou věc, jako je výchova dítěte ve stejnopohlavním svazku, pohlížet takhle suverénně otevřenýma očima? Kniha je určena dětem od čtyř let. Titul podpořil Slovensko-český ženský fond, který usiluje o „zrovnoprávnění dětí ze stejnopohlavních rodin s dětmi, které mají rodiče heterosexuální“.

Přidat komentář