Lukáš Csicsely: Svátek

svatekProzaický debut studenta scenáristiky na FAMU se odehrává ve městě, které hostí každoroční velký svátek – festival filmů, během nějž se dějí věci vymykající se obvyklému vnímání. Z pohledu Marka, studenta, přebujelého intelektuála a pravidelného návštěvníka festivalu se dozvídáme o průběhu velkého svátku a životě dalších „oslavenců“, kteří se však stávají pouhými stínovými postavami dramatu odehrávajícího se v Markově hlavě. Kamarádi, dívky a náhodní známí, které Marek potkává během svých festivalových dní, jsou pozorováni s ironickým odstupem vypravěče snažícího se proniknout do jejich světa – který je však během oslav vágní, proměnlivý, neuchopitelný, upozorňující na svou výjimečnost v průběhu trvání festivalu. Zatraktivněním a přetavením vnější skutečnosti do mnohem zábavnějšího prostoru vnitřního prožívání Marka získávají všechny banální úkony návštěvníka festivalu atribut nevšednosti, karnevalovosti, hravosti:
„Byl podvečer. Na slavnostní půdu jsem vstal levou nohou a rozespalý vyrazil na procházku. Prošel jsem známá místa. Nezměnilo se. Nakonec jsem zastavil u obrovského plátěného šapitó, ale dovnitř se mi nechtělo. Atmosféra se do mě ještě nevsákla, a tak jsem neměl slavnostní výraz. Slavnost byla druhým dnem a veselí se za tu dobu nakupilo, byl jsem proti němu maličký. Pod těžkým baldachýnem křepčil dav. Poohléd jsem se po známých tvářích, ale žádnou jsem neznal. Poohléd jsem se po zajímavých, ale žádná se mi nezdála. Poohléd jsem se ještě jednou, ale všechny se zdály stejné. Napadlo mě, že je napodobím. Zatínal jsem svaly, uvolňoval je, ale nepodařilo se. Vtom mi zamrazilo a tvář ztuhla v škleb. Chtěl jsem se podívat, co tak mrazí, ale škleb se nechtěl hnout. Musel jsem ho použít jako tvář.“
Konfrontace vlastního čtení a vypravěčovy imaginace probouzí ve čtenáři absurdní pocit akvarijní rybičky, která se skrz sklo a vodní plochu snaží pochopit odraz toho, co proboha dělají všichni okolo. Groteskní způsob zachycení světa v jeho nelogičnostech kupodivu nevede k tomu, že budeme na děj rezignovat a ztrácet se v něm – vyprávění je naopak podřízeno chronologii svátečních dnů, které oproti neuspořádanému světu v Markově hlavě tvoří poměrně jasnou strukturu. Kromě osobitého zachycení festivalové atmosféry „naruby“ je Svátek stejně hravý v přístupu k jazyku. Obyvatelé nejmenovaného dějiště filmového festivalu mluví dialektem – který s lehkou (avšak pravidelnou) obměnou napodobuje jihomoravské nářečí a zasazuje tím příběh do struktury ne zcela fiktivní.

Revolver Revue 2016

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *