SKOBY/PUNKT MEMORY
(úryvek z rytmizované prózy, která je připravena k vydání v nakladatelství Protis Romana Poláka)
Hej, blogeři, tak todle sem já, méno nemám, jen hafo nicků, neska sem guru & zejtra třeba bengo budu, co na tom, dyť je sociální smeer, co na tom, že stojim s bráchou na chodníku & cucám sirku, v ruce plyšáka, co na tom, že jo, sem přece čilďák & zadax & dyž zmerčim poblíž ňákou kwírku, zahlásim: hele, co takle usmažit tě na ohýnku? kyselinkou pěkně poqérowat? trochu tě osekat a pozkracowat? & plyšák zatahá mě za ucho & spíkne: dobrý, starucho, fuckt dobrý! Z vočí mu lezou kobry utopený v mlíku, já vám to eště neřekla? Tak abyste věděli, rozumim plyšáckýmu spíku, neni to těžký, jak se zdá, chce to jen cejtit se taky vycpaná & molitanowou duši mít, to je teď nejwětší hit & tak dyž nemám na kredit, abych někomu jako zawolala & brácha mě vyfakuje, abych mu jako pokoj dala, tak do spíku du s plyšákem & černym kafem nasáklí proberem různý vjecy, třeba kolik si můžem otewřít čaker, dyž žijeme v klecy & jestli de bejt emař & dožít se sta let, dyž bílej anděl na baterky nad hlawou nám bzučí & chce spasit swět… Hej, blogeři, ptáte se, vod kdy jako muj plyšák zase čučí & kde vzal ty kobrowý voči? Se dowíte, až příde čas, teď sjedem jinej saport, bude to přímej přenos v 3D kwalitě vo sláwě & moci & taky vo tom, jak k nim přijít, dyž máte ten spráwně recyklowatelnej xicht & na špinawymu dworku se oháníte čistotou swejch úmyslů & prawostí identit, je to k newíře, že chcete svou víru utužit, i dyž každýmu tu dochází, že newěříte v nic, sou na to programy & makaj na nich celý týmy, zadej svý data, kámo & vypliwnou tě jako odborníka na mejnstrýmy, ale abych se vrátila k tomu saportu, než začnem, něco si ujasníme: předně – nepude tu vo propagaci názorů hanobících národ, rasu & přeswědčení vůbec žádný nikdy jakože je Vaternazi nade mnou & kolem samý cigny, dál: víme, kde bydlíme, ale ze sekuritních důwodů to nebudem řikat, Hulibrkowo postačí & s lidma ze sousedního Zmrdákowa si můžem zase tykat, čimž řewnivost mezi oběma městy dost umenšíme, no a vposled: celej ten příběh bude autobiografi ckej, ale my ho nazwem fi kcí, capišto prego? Jo, a eště poznámka pod čarou: recyklace je něco jako reinkarnace, jenom se to vo ní newí…
Tak si, blogeři, zapněte všichni komp & nasimulujte si tudle dobu, která je děsně kúl & hewy, co na tom, že si v ní připadáte ztracený, prtže nemáte nikde kořeny & newíte, kam jít, co na tom, že vám cestu nikdo neukáže, dyž ulice sou plný bloudících & jedinej, kdo se tu vyzná, sou benga & jejich ozbrojený stráže, co na tom, že jo, ste přece čilďácy & zadaxos jako já & všechny ty faking nowiny vo nás píšou, že sme generace suprowá & každej se tim ohání, jasný je ale jediný: nikde se s náma nepočítá, takže co? chce se tu snad někdo bawit o budoucnosti, he? Bych řekla, že ne & mám z toho bejt jako rozpačitá? Dyby na to ale přišlo, sejdem se U Boga alias na poslednim místě, kam eště smíme & kde zakázaný owoce ze stromů rajskejch jíme, ale dáwejte bacha: všechno je tam monitorowaný včetně toho, kdo z vás & do čeho si s náma kousne, kamery sou nemilosrdný, takže bengům databáze na plazmě utěšeně tloustne & twoje DNA, kámo, tak obletí celej swět, si dobře rozmysli, co uděláš, by si za čas nešel do trafi ky & na titulce nowýho fanzinu nespatřil swoji vlastní komplet mřížku & nerozmlátil vzteky internet. A pak co, voe, budeš si to jako chtít hodit? Bejt další statisticky úspěšnej suicidální pokus, vo kterým si někdo z místní mafi jky časem vylže zaručeně prawdiwou knížku, dyž časosběrnej doqument se už nestih? Si moc nezahráwej, Hulibrkowo je timdle powěstný, lázeňskou atmosférkou se nenech mejlit, hnusu je tu tolik, že lepší je ho newidět & do voka si vrazit špejli, prtže ten saport, vo kterým je tu řeč, celý to šílenstwí, který se z toho odwine, propukne zrowna tady, už teď dou po Druhý autonomní periferii (dál jen DAP) neklamný zwěsti vo tom, že se něco děje, taky tam bydlim, kámo & taky každej den překračuju hady beznaděje, na který neni protijed & ty swině doktorský, co sem lezou z boky kotorský & jinejch dalekejch míst tisíckrát horších než DAP, který je zase stokrát horší než ostatní Hulizbytek, se mi snažej říct, že u nich na to zabírá amulet, jo, jo, jo, třeba takowej vod mrtwýho moře switek, tady je ale všechno monitorowaný, kdo co na krku nosí & proč, jestli to nepotlačuje něčí swobodu & neuráží náboženský přeswědčení, jakože je Vaternazi nade mnou, nic takowýho nenosim & nemám to ani doma skowaný…
Doma? Já řekla doma, kámo? Asi že jo…
Tak tedy: na samym okraji Říše DAP najdeš starej barák s vytrhanejma trubkama na vodu & v něm čínskou židowku Ester Li (dál jen E-Li), co papíry má unijní & v plicích zasekanou slídu, příbuzná je mogily & dyž s ní osamělost cwičí, maluje po zdech diwný znaky, možná chce minulost jen zachytit, možná se jí zbawit, chce se tu snad někdo o strýt-artu bawit?