Když jste mladej a snažíte se najít nějakej svůj vlastní hlasovej výraz nebo polohu, poněkud vám srazí sebevědomí, když slyšíte někoho jako je Howlin’ Wolf. Víte, že toho nikdy nedosáhnete.
Prezident George Bush je mým fanouškem. Jednou v 70. letech přišel na můj koncert. Přivedl ho jeho kokainovej dealer.
Gentleman je ten, kdo umí hrát na akordeon, ale nedělá to.
Vždycky se mi líbila myšlenka, že Amerika je pouze velkou fasádou. Jsme jako hmyz, kterej se plazí po nablejskaný kapotě cadillaku. Všichni jsme uhranutí obalem, ale nikdy ho neroztrhneme, abychom viděli to, co se skrývá pod ním.
Moje vlastní realita potřebuje představivost, zrovna tak jako žárovka potřebuje objímku. A moje představivost zase potřebuje realitu jako slepec potřebuje svoji hůl.
Nejsem si jistej, zdali nějaký song, sám o sobě, může přinést ryzí a smysluplnou změnu. Je to trochu jako když házíte buráky gorile.
Někdy slova znějí jako hudba samotná. Třeba „Chicago“ je velmi hudebně znějící slovo. Psaní songů je jako chytání ptáků, aniž byste je zabíjeli. Občas dopadnete tak, že vám nezbyde nic jen pusa plná peří.
Mám takovou teorii, že písně musí být anatomicky správně postaveny. Musí mít v sobě počasí, jméno města a obvykle taky něco k snědku – kdybyste dostali hlad.
Trik je v tom, že musíte mít kariéru a musíte mít rodinu. Je to jako když máte dva psy, který se nesnášej, a vy je musíte každej večer vyvenčit.
Nejsem žádnej perkusista, jenom rád mlátím do věcí. Většina umělců, který posloucháte, ve skutečnosti předvádějí špatný imitace někoho jinýho. Kdyby vám Howlin’ Wolf řekl, že se snaží znít jako Jimmy Rodgers, asi řeknete „hm, dobrý, ale jste o celou míli vedle.“ No, a právě ta míle je jeho pravá jedinečnost…
Jak píšu písničky? Navlíknu se do sukně, vypiju flašku Harveys Bristol Cream sherry, jdu ven a postavím se na Eighth Avenue s deštníkem v ruce a začnu na plnej céres recitovat text ze zadní strany ústřižku blokový pokuty za špatný parkování.
Mám rád krásný melodie, který mi vyprávěj o hrozných věcech.
Když jste na pódiu, nikdy u sebe nemějte peněženku. To přináší smůlu. Na piano byste neměli hrát, když máte v kapse peníze. Hrajte tak, jako když ty peníze potřebujete.
Myslím si, že hudbu má rád každý, ale to co doopravdy chcete, je hudba, která má ráda vás.
Většina lidí, které obdivuji, má obvykle divnej odér a moc nevycházej ven. Opravdu, většina z nich je buď po smrti, nebo jim není moc dobře.