Víra a blbost se prolínají – vyšel druhý díl komiksové knihy Persepolis

Persepolis 2 je tu – skoro se chce přidat radostný vykřičník. Půl roku po vydání prvního dílu autobiografického komiksu íránské autorky Marjane Satrapiové (1969), dnes žijící ve Francii, přispěchalo pražské nakladatelství BB Art s pokračováním. Úvodní část tohoto dramatického a sugestivního 7_víra _a_blbostvyprávění, podaného jednoduchou černobílou kresbou a totálně realistickou textovou složkou, skončila skokem do neznáma: čtrnáctiletá dívka, hrdinka a vypravěčka v jedné osobě, zdravě zvídavá a zdravě paličatá, odjíždí z islamistického Íránu do Evropy – studovat francouzské gymnázium ve Vídni. A získává konečně to, co jí režim „fousatých hajzlů“ nikdy nenabídl: osobní svobodu. Jenže zároveň ztrácí to neméně podstatné: svoji záviděníhodně tolerantní a podporující rodinu, která ji vždycky vedla k myšlenkové autonomii a přirozené důstojnosti.
Vídeň, respektive Evropa, to je úplně jiný svět: ve srovnání s Teheránem, potažmo Íránem decimovaným osmiletou válkou se sousedním Irákem a deprimovaným regresivní teokracií žije výspa starého kontinentu spořádaně, nehlučně a vlastně bez starostí – topí se v banalitách a nudu zahání dekadentní zábavou, na prvním místě nakupováním a xenofobií, která za Waldheimovy vlády ochotně přerůstala v nacismus. Autorka tuhle nahnilou, pozdně biedermeierovskou společnost záhy prokoukne a zkarikuje s citem a jízlivostí Georga Grosze nebo Thomase Bernharda – vykreslí Rakušany jako frustrované šašky v krojích, jejichž ženské si pěstují knírek a brutální předkus a všichni dohromady jsou ve svém katolictví zabednění stejně jako islamisté, před kterými hrdinka/vypravěčka utekla.
V Satrapiové portrétování Rakušanů se objevují dvě podstatné a těsně související vlastnosti, jimiž její vypravěčka/ hrdinka disponuje – jednak smysl pro humor, který spolehlivě demaskuje jakoukoliv ideologii, a jednak přesvědčení o zákonitém prolínání „víry“ s „blbostí“, čili zjištění, že „ve všech náboženstvích najdete stejné extremisty“. Může se proto zdát, že hrdinka/vypravěčka je pro život v moderní společnosti ideálně vybavená – přesto se s novým prostředím sžívá těžce, a neméně těžce se sžívá sama se sebou. Neumí německy, často mění bydliště, nedostává se jí peněz. A protože Marjane v Rakousku dospívá, začíná se ozývat také její tělo: napoprvé se ovšem zamiluje do homosexuála, napodruhé zas do nesvéprávného maminčina mazlíčka. Přicházejí deprese, drogy, anarchistické, později nihilistické myšlenky – a nakonec tříměsíční bezdomovecká epizoda.
7_víra_a_blbostSvoji identitu v novém světě hrdinka nenašla, byť se kromě těla věnovala také duši a celou dobu se pilně vzdělávala – četla mimo jiné de Beauvoirové Druhé pohlaví a zkoušela podle jejího vzoru močit vestoje; byť jí bylo od počátku jasné, že „pokud nebudu věrná sama sobě, nikdy se nedokážu integrovat“. A tak se po čtyřech letech, v roce 1988, vrací se svěšenou hlavou domů, do Íránu. Válka s Irákem už sice skončila, ale její stopy jsou všude: ulice jásají jmény a obrazy mučedníků, kteří „budou žít věčně“, v troskách domů přežívají duševně a fyzicky zmrzačení lidé. A hordy zfanatizovaných „fousatých hajzlů“ šmírují a buzerují, zatýkají a popravují. Marjanini kamarádi jsou buď mrtví, v emigraci, anebo aspoň myšlenkami v západním ráji. Všudypřítomná bezútěšnost přivede hrdinku znovu na dno – nejprve k antidepresivům, později k pokusu o sebevraždu.
Záchranný kruh však dívce i tentokrát hodí její rodina, jediný sympatický, protože naprosto bezpředsudečný a mravný prvek v íránském světě: Marjane s jejich podporou vystuduje vysokou školu, projde zkušeností s manželstvím a definitivně se rozhodne z Íránu zmizet. V roce 1994 se vrací do Evropy, tentokrát do Francie. A komiks trochu melodramatickým finále končí – ačkoliv se před hrdinkou otvírá nová životní kapitola. K její reflexi Satrapiová v rámci Persepole ovšem neměla důvod: renomé, které jí původně čtyřdílný komiks vznikající v letech 2000 a 2001 přinesl, ukazuje, že druhá evropská anabáze byla rozhodně šťastnější než ta první. V současnosti se na motivy jejího grafického románu chystá animovaný film: pokud se jej ujme citlivý režisér, mohly by rozpohybované obrázky nesporné kvality Persepole ještě umocnit – podtrhnout sílu vizuální jednoduchosti, stejně jako úspornosti replik a komentářů. Dochutit filmařským oživením tento výrazně a osobitý příběh o jedné zarputilé individuaci navzdory dějinám dvou odlišných společností a kultur.

Přidat komentář