To je název právě vydané studie z pera Willa Kaufmana, profesora americké literatury na anglické University of Central Lancashire (University of Illinois Press, 2011, 304 s., 19.85 dol.). Biografií slavného folkového barda, který kdysi velmi ovlivnil mladičkého Boba Dylana, vyšla celá řada, ale v tomto případě jde o něco jiného.
Kaufman zde dokumentuje, jak Guthrieho texty odrážely jeho politické názory. Vidí Guthrieho jako dveře vedoucí do zapomenuté americké minulosti, populistické levičácké tradice, která sice nikdy nezapustila tak hluboké kořeny, v což on a jeho soukmenovci doufali, která však přesto nabízela Americe 50. let docela vibrující politickou alternativu. Čtenář se musí připravit na to, že se dočte jak autor takových songů jako This Land Is Your Land, který je považován za jakousi druhou americkou hymnu a dodnes jej zpívají děti ráno ve školách, dlouho a ohnivě zastával a vlastně přímo propagoval postuláty hlásané těmi nejzuřivějšími ze sovětských stalinistů. Kaufman krok po kroku popisuje Guthrieho politické probuzení a jeho radikalizující se politický aktivismus od doby hospodářské krize 30. let, přes 2. světovou válku, válku v Koreji, Studenou válku až po hysterii protikomunistického honu na čarodějnice arkansaského senátora McCarthyho na začátku 50. let. Zkoumá protagonistovu roli v rozvoji americké „proletářské“ kultury v kontextu radikálního aktivismu, v jehož předvoji tehdy stála Komunistická strana USA, dále tzv. Populární fronta a odborářský Kongres průmyslových organizací. Kaufman též definuje Guthrieho přínos pro následnou trans gresi ideových záměrů americké levicové kulturní fronty při nástupu éry tzv. Nové levice a jejích pokračovatelů. A to zejména studiem písničkářova vlivu na celé hnutí jak amerického tak i mezinárodního protestsongu. Je třeba ocenit, že Kaufman, například na rozdíl od některých biografi í nebo někdejší hollywoodské verze Guthrieho příběhu (Bound for Glory) se nenechá zlákat a nikdy neklesne do módu „umělec jakožto hrdina“, byť by byl sebelákavější. Právě tento odstup, který si udržuje od samotné osobnosti svého subjektu, autorovi umožňuje předložit objektivní analýzu obsaženou v některých z vůbec nejlepších kapitol této studie. Platí to zejména o pasáži Long Road to Peekskill, kde Kaufman zobrazuje postupný, leč nepřetržitý vývoj Guthrieho vnímání rasové nespravedlnosti v Americe. Namísto předkládání levných argumentů typu jeho ostentativního přátelení se s LeadBellym apod., autor mapuje politický a morální vývoj zpěváka a aktivisty, který probíhal paralelně s rostoucím uvědoměním americké levice ohledně postojů k rasové otázce a o tom, jak se otázka rasy a třídní příslušnosti začala v tichosti v obecné americké zkušenosti vzájemně prolínat. Je historickou ironií, že v témže okamžiku začala tyto spojnice a koreláty vnímat i americká pravice. Tak došlo například k tomu, že výtržníci, kteří na koncertě (pro-sovětského a komunistického) černošského zpěváka Paula Robesona v září 1949 v Peekskill ve státě New York začali na levicové interprety (Guthrie, Pete Seeger aj.) a jejich publikum házet kameny, byli pevně přesvědčeni, že tato jejich obrana rasistické mocenské struktury jde ruku v ruce s obranou struktury třídní příslušnosti. „Peekskill,“ píše autor, „představuje moment, kdy se antikomunismus smísil s rasismem coby dominantní výraz amerického poválečného společenského diskursu.“ Kaufman jen okrajově zmiňuje fakt, že Woody Guthrie v pozdějším věku trpěl tzv. Huntingdonovou chorobou, kvůli čemuž, a to přitom v období nejtužšího mccarthysmu, se o něj dokonce přestala zajímat i sledovačka FBI, která jej do té doby nepřetržitě hlídala. Jde o degenerativní nemoc, jež se projevuje extrémní paranoiou a antisociálními poruchami chování. Mohla být příčinou stojící v pozadí řady jeho tehdejších nevysvětlitelně demagogických veřejných reakcí a zlobných politických výroků a vystoupení. Cenné je Kaufmanovo zamyšlení nad Guthrieho odkazem pro následné období folkového revivalu. Autor neopomine zmínit dobovou ironii, kdy došlo k frontálnímu útoku na folkové hnutí ocejchované americkým establishmentem za komunistickou diverzi, ale teprve v momentu, kdy se toto svého času skutečně velmi politicky angažované hnutí už rozmělnilo v pouhopouhý nepolitický a komerční pop folk. Autor rovněž zkoumá někdejší kontroverzní snahu Boba Dylana (jenž to dodnes nijak nepopírá – viz Scorseseho fi lm No Direction Home) 
bsorbovat prvky Guthrieho osobnosti do svého vlastního projevu a vystupování, přičemž Kaufman dochází k objektivnímu zjištění, že samotní Zimmieho kritici i příznivci se nikdy nebyli v rámci svého vlastního tábora mezi sebou schopni dohodnout na tom, zdali byl tehdy Dylan „příliš guthrieovský“ anebo „příliš málo guthrieovský“. Nicméně, vlastní názor si uděláte nejlépe poslechem Dylanovy písně Song to Woody. V případě Woodyho Guthrieho zase velmi doporučuji jeho jesse-jamesovskou baladu o psanci jménem Pretty Boy Floyd, nahranou v březnu 1940 Alanem Lomaxem pro Kongresovou knihovnu ve Washingtonu. Závěrečná kapitola Kaufmanovy práce se zabývá odkazem Woodyho Guthrieho pro vysvětlení následných, šířeji pojatých historických a popkulturních trendů. Autor neopomine zmínit nevyhnutelnou „komodifi kaci“ původně politicky vyhraněného folku, kdy se na jeho popularitě začali přiživovat výrobci spotřebního zboží, od limonád až po auta. Jako „klenot“ v tomto ohledu autor zmiňuje někdejší novinový inzerát Americké mlékárenské asociace, v němž typická americká hospodyňka brnká na kytaru a v bublině u jejích úst je text: „Taky si přejete napsat protest song o stravovacích návycích své rodiny?“ Pokud jde o hudební odkaz Woodyho Guthrieho pro delší časový horizont do budoucnosti, Kaufman nabízí zajímavé úvahy, v nichž nechybí Billy Bragg a londýnský punk-bluesový band A3.
Autor této čtivé studie měl přístup k dosud nepublikovaným archivním materiálům, privátním dopisům, neznámým textům písní, esejům či rukopisným archiváliím. Představuje nám tak dosud neznámého Woodyho Guthrieho coby kontroverzního, radikálního aktivistu americké socialistické kulturní fronty, kterážto stránka jeho osobnosti se doposud poněkud skrývala za obecně romanticky vnímanou image „trubadúra z tornády zmítaných prašných plání Oklahomy“.
