kulturní magazín Uni » Síto

Dokumenty v Jihlavě už počtrnácté

Redakce — Thu, 09 Sep 2010 09:01:40 +0000

Hlavní osou festivalového programu jsou čtyři soutěže: Opus bonum pro tematicky objevné a esteticky kvalitní světové dokumenty, Mezi moři uvádí nejkvalitnější snímky ze zemí střední a východní Evropy, Česká radost zpřehledňuje nejnovější domácí tvorbu a sekce Fascinace, se soustředí na okrajovou až hybridní podobu dokumentárního filmu – experimentální dokument. Další programové sekce představují aktuální dění na české i zahraniční dokumentární scéně a Průhledné bytosti jsou retrospektivními profily významných filmařů.
Kromě cen udělovaných porotami jsou každoročně odevzdány také Cena diváků a Cena za přínos světové kinematografii.

Můžete se těšit na nové festivalové centrum v Oblastní galerii Vysočiny,více kinosálů, nový model prezentací a diskusí s televizními producenty, sedmý ročník dokumentárního trhu East Silver, na němž dosud potvrdilo účas více než 50 industry profesionálů…
A to vše letos 26.–31. října, podrobnosti zde>>

KINO OTEVŘENO!

Redakce — Tue, 10 Aug 2010 12:49:58 +0000

13. –15. srpna 2010 se v Českém Šternberku uskuteční pilotní akce KinoOtevřeno! Jedná se o znovu otevření 5 let zavřeného kina v Českém Šternberku – promítání dokumentárních i hraných filmů, workshopy, doprovodný hudební program.Neformální skupina Fukino, pod záštitou starosty městyse Český Šternberk Štěpána Kopečka za finanční spolupráce programu Mládež v akci pořádá KinoOtevřeno!

KINOOTEVŘENO! je aktivita vycházející ze situace dlouhodobé tendence zavírání malých, jednosálových kin ve městech, a obcích v České republice. V důsledku radikální změny médií – z 35mm filmu na digitální projekce, se uzavřely stovky prostorů do tmy.
Snažíme se tento prostor mapovat a v některých objektech s ohledem na především místní podmínky, uskutečňovat jedinečné akce, na kterých se podílejí sami účastníci, abychom prokázali kulturní potenciál a inspirovali tak k dlouhodobé fixaci prostoru v kulturním kontextu.
Je jasné, že řetězec filmových kopií a systém distribuce nemůže dále přežít a proto nabízíme nový program do zavřených kin, specifický v kombinaci internetové komunikace a místní akce. Tímto způsobem může kdokoli vstoupit do tohoto kulturního teritoria a obohatit jej právě tak, jak ho chápe, a jak mu vyhovuje.

První z těchto akcí proběhne v pět let zavřeném kině v Českém Šternberku, které v současné době provozuje místní Sokol. Hlavním tématem projektu je znovuoživení kulturního, ale i sportovního života v obci. V součinnosti realizačního týmu a místní mládeže chceme vrátit film na projekční plátno zavřeného kina, a tím symbolicky rozsvítit aktivní kulturní život v dané lokalitě. V rámci akce se uskuteční filmový workshop na téma Naše kino. Zde se mladí filmaři – studenti Gymnázia Jižní Město pod vedením režisérky dokumentárního filmu Terezie Nvotové pokusí zmapovat současný vztah ke kinu, a jeho potenciál, případně historický aspekt. Ve spolupráci s místním obyvatelstvem
a hostujícím režisérem se těšíme na vytvoření reflexivního dokumentárního snímku, který bude promítnut k závěru celé akce. Program akce také zahrnuje promítání archivních materiálů z dané lokality.

Výstupem aktivity jsou také webové stránky www.kinootevreno.cz, které budou postupně mapovat zavřená kina v ČR a dokumentovat průběh jednotlivých akcí.
Zde budou také k vidění filmy natočené během workshopu: Naše kino.

TRILER

PROGRAM pilotní akce KINO OTEVŘENO!
13 –15. srpen 2010, Český Šternberk

ČTVRTEK
workshop na téma Naše Kino pod vedením Terezy Nvotové

PÁTEK

19:00 Já, moje romská rodina a Woody Allen (Io, la mia famiglia rom e Woody Allen, Laura Halilovic / Italy / 2009 / 50 min.)
v rámci programu Promítej i Ty! festivalu Jeden svět
20:30 archivní snímky z Posázaví
21:00 český hraný film na přání

SOBOTA
16:00 fotbal – Domácí vs. Hosté
19:00 zahájení festivalu – představení režisérky dokumentárního filmu a workshopu Terezy Nvotové
Ježíš je normální (režie: Tereza Nvotová Česko / Slovensko, 2008, 67 min.)
20:30 koncert kapel Diktát., Fire, OTK, Dj Pewo, HuricanA atd.

NEDĚLE
14:00 projekce workshopu
20:30 Dead Man (režie: Jim Jarmusch, USA / Německo / Japonsko, 1995, 121 min.)

pivo Kácov, limo, vuřt, tenis, pétanque…
vstupné dobrovolné

www.kinootevreno.cz

Cena Pavla Kouteckého 2010

Redakce — Tue, 01 Jun 2010 04:41:15 +0000

Cenu udělovanou za osobitý dokumentaristický počin založili spolupracovníci a přátelé Pavla Kouteckého po jeho tragické smrti, od níž v polovině dubna uplynuly čtyři roky. Cena podporuje jeho pokračovatele, trpělivé pozorovatele světa, schopné sdělit své pocity a postřehy filmem. Cenu vyhlašuje Asociace Film & Sociologie a Divadlo Archa ve spolupráci s mezinárodním filmovým festivalem Jeden svět. Filmy přihlášené na festival Jeden svět jsou automaticky zařazené na Cenu Pavla Kouteckého. Objekt ceny vytvořil významný sklářský výtvarník René Roubíček, kterého Koutecký zachytil při práci v nezapomenutelném filmu Dialog. Finanční odměnu spojenou s cenou již počtvrté věnuje společnost Metrostav, a.s.
V porotě letos zaseddli umělecká ředitelka Divadla Archa Jana Svobodová, Kateřina Bartošová z festivalu Jeden svět, dlouholetý přítel Kouteckého Jiří Fidranský, režisérka Jitka Rudolfová a režisér Miroslav Janek.
Vítězi minulých ročníků byli režisér Jan Šikl, oceněný v roce 2007 za film Nízký let, scénarista Richard Komárek a režisér Filip Remunda si v roce 2008 odnesli cenu za film Pulec, králík a Duch svatý, v roce 2009 získal cenu Tomáš Škrdlant za film Nevítaní. Zároveň bylo uděleno Zvláštní ocenění poroty Ceny Pavla Kouteckého, které získal Lukáš Přibyl za film Zapomenuté transporty do Polska.

Cena roku 2010 bude předána na slavnostním večeru v Divadle Archa 7. června. Program nabídne premiéru právě dokončeného filmu Pavla Kouteckého a Jana Šikla z cyklu Evoluce čtyř z revoluce, dvacet let v životě Jana Rumla, Michaela Kocába, Kryštofa Rímského, Martina Mejstříka a projekci filmu oceněného Cenou Pavla Kouteckého
Večerem vás provedou hudebně výtvarné kreace Petra Nikla, Jany Svobodové a dalších přátel Pavla Kouteckého.

Malá pražská spolupracovnice

Kouřil Vladimír — Sun, 28 Feb 2010 22:59:54 +0000

Když jsem si z ohmataného prvního vydání Hořkýho světa (1969) zopakoval povídku Malá pražská matahára Josefa Škvoreckého, došlo mi, že režisérka Andrea Sedláčková povídku svým scénářem pro TV film použila jako pootevřené okno k problémům spolupráce s StB do dnešních polistopadových časů, v nichž se usilovně hledají odpovědi na otázky viny či neviny na obou stranách barikád, leckdy samoúčelně. Jak z filmu dějový posun na koho působí, ponechám filmovým recenzentům po premiéře 14. 3. na ČT1 ve 20 hodin. Mě zaujala muzika, které je ve filmu natolik, že mu sluší přívlastek hudební. Název filmu podle povídky by však byl určitě přitažlivější, než ten konečný – RYTMUS V PATÁCH podle skladby Emila Ludvíka a textu Jaroslava Moravce. Hudebně se o film postaral Emil Viklický, který jednak použil řadu titulů starší swingové éry – standardy i tuzemskou tvorbu (Emil Ludvík, Karel Běhounek), jednak napsal vlastní skladby, písně a scénické instrumentálky. Viklický se záměrně nesnaží o dobovou autenticitu swingových šlágrů či jejich nápodoby. Původní skladby přearanžoval, při zachování swingové podstaty je však posunul k modernějšímu projevu, instrumentací se ale prolínají i prvky dixielandové, což se situací našeho jazzu padesátých let úzce souvisí. Hlavní pěveckou hvězdou je Berenika Kohoutová, jako vokalisté se předvedou také Vojta Dyk (alias Danny Smiřický), Jan Meduna, James Harries v expresivním FBI Blues Viklického na slova Škvoreckého a Tonya Graves v superhitu Jakoba Jocobse Bei Mir Bist du Schön. Samostatnou kapitolou je hudba scénická, jejich názvy i témbry navozují dusnou atmosféru padesátých let samy o sobě: Marcela se otráví plynem, Výslech Šimáka, Diagram StB nebo Závěrečný soud. Do zvuku vstupuje studiový smyčcový orchestr řízený Mariem Klemensem a místy temně mudruje cello Moniky Knoblochové. Melancholie zmaru pak přichází s inspiracemi hudbou J. Ph. Rameaua, přítele Voltaira a mistra francouzského baroka. Jazzové Okteto, které se vizuálně v celé kráse zaskví jen krátce coby cirkusová kapela pod šapitó, tvoří Václav Týfa (tp), Felix Slováček (as, cl), Jan Tříska (ts), Sváťa Košvanec (tb), Petr Tichý (g), František Uhlíř či Petr Dvorský (cb), Ivan Smažík či Laco Trop (ds), Viklický diriguje a hraje na klavír. Nepochopil jsem, proč tak zajímavý soundtrack je označen jako neprodejný, pouze k promo účelům filmu. Ta hudba vytváří celistvou svitu, která evokuje duch Škvoreckého ,jazzových‘ povídek věrněji, než by dokázaly dobové originály působící často trochu úsměvně.

Reprezentativní výběr z díla Jana Špáty je konečně na DVD

Redakce — Wed, 07 Oct 2009 09:37:50 +0000

Osmnáct dokumentárních fi lmů jednoho z nejvýznamnějších českých představitelů tohoto oboru,režiséra a kameramana Jana Špáty, představuje kolekce čtyř DVD, které společnými silami vydávají fi rmy Verbascum a Indies MG. V rámci projektu bylo digitálně zrestaurováno a přepsáno do HD formátu osmnáct významných fi lmů Jana Špáty.
Jan Špáta (1932–2006) byl jeden z nejvýznamnějších českých fi lmových dokumentaristů. Vystudoval kameru na FAMU, od roku 1957 pracoval jako kameraman fi lmových týdeníků, reportážních a dokumentárních fi lmů v Krátkém fi lmu Praha. Jako kameraman pracoval téměř se všemi tehdejšími dokumentaristy. Nejvýznamnějším spolupracovníkem byl pro něj Evald Schorm. Tato spolupráce silně ovlivnila i jeho touhu po samostatné režii. Od prvního autorského fi lmu Největší přání z roku 1964 se datuje jeho samostatná režijní tvorba. Za 41 let fi lmařské dráhy pracoval jako kameraman na stovkách dokumentárních fi lmů s mnoha režiséry své i mladších generací, nejčastěji se svou manželkou, režisérkou Olgou Sommerovou. Za 34 let režijní práce natočil 107 autorských fi lmů, za něž obdržel přes 60 cen na domácích a zahraničních fi lmových festivalech. V letech 1991–2005 přednášel na katedře dokumentární tvorby pražské FAMU, kde byl roku 2002 jmenován profesorem. V témže roce získal státní vyznamenání od prezidenta Václava Havla. Svou kariéru zakončil v roce 1998 autorskou zpovědí, dvoudílným fi lmem Láska, kterou opouštím.
Doposud byly Špátovy fi lmy veřejnosti (a to i odborné) nedostupné. Neexistovaly technicky kvalitní přepisy jeho dokumentů natočených na fi lmovou surovinu a ani jeho práce natočené na video nebyly ve formátu VHS nebo DVD nikdy vydány. Kromě Špátových vlastních fi lmů bude výběr obsahovat i řadu bonusů, například televizní pořad Gen o Janu Špátovi (režie Olga Sommerová), soukromý fotoarchiv, unikátní fi lmové záběry natočené v době režisérova dětství jeho otcem aj. Příprava čtyřDVD zůstala takříkajíc ,v rodině‘: autorem námětu projektu je Špátův nevlastní syn Jakub Sommer, který také spolu se svou sestrou Olgou Špátovou provedl na fi lmech obrazové korekce. Autorkami koncepce a dramaturgie jsou pak Olga Špátová a fi lmařova manželka, slavná česká dokumentaristka Olga Sommerová. Producentem projektu je Richard Němec. Výběr z kolekce měl světovou premiéru na letošním MFF Karlovy Vary v sekci Dokumentární fi lmy – mimo soutěž. Zároveň s vydáním DVD bude zprovozněna stránka www.janspata.cz, zaměřená jak na fi lmy zahrnuté do projektu, tak na dílo Jana Špáty celkově.

Kolekce obsahuje tyto fi lmy:
Největší přání (29’), 1964
Okamžik radosti (17’), 1965
Hallo Satchmo (26’), 1965
Respice fi nem (15’), 1967
Země sv. Patricka (29’), 1967
Lidé z hor (26’), 1968
Matějská pouť (16’), 1974
Jdi za štěstím (16’), 1979
Variace na téma Gustava Mahlera (13’), 1980
Atletické variace (28’), 1982
Mezi světlem a tmou (24’), 1990
Japonsko, má láska (53’), 1993
Největší přání II (89’), 1990
777 vteřin v Československu (13’), 1992
Máňa (20’), 1993
Parta (30’), 1993
Láska, kterou opouštím 1.díl (58’), 1998
Láska, kterou opouštím 2.díl (58’), 1998Š

Moffom popáté, tentokrát o New Yorku

Slabý Petr — Sat, 04 Oct 2008 13:18:01 +0000

Festival Music On Film – Film On Music proběhne tentokrát v Praze od 16. do 20. října a přinese opět pestrou škálu nejrůznějších hudebních snímků napříč žánry.Speciální pozornost je letos upřena na New York. Památný rok, kdy začínala v tomto městě punková exploze, dokumentuje opus NY77: The Coolest Year In Hell, tvorbu Laurie Anderson zachycuje impresionistická meditace Life On A String a nebude chybět ani vzpomínka na popartového génia Andyho Warhola The Lords Of Revolution. Z hrané tvorby se pak představí legendární komedie Mela Brookse The Producers z roku 1968. Moderním trendům se naopak věnuje From Mambo To Hip Hop: A South Bronx Tale. Tomuto žánru je ostatně věnován také kubánský snímek Havana Hip Hop Underground.
Pro příznivce nové hudby a avantgardního divadla bude dozajista lahůdkou velmi impresivní polský dokument Solo o skladateli a dramatikovi Boguslawu Schaefferovi. Zajímavou sociologickou sondou je snímek KISS Loves You mapující život fanoušků a revivalistů kultovní hardrockové kapely. Zajímavý pohled na zrod punku v někdejším NDR pak přináší drsný dokument Too Much Future, který jistě ocení pamětníci situace rockové hudby v totalitních dobách. Pokud jste to nestačili na MFF v Karlových Varech, rozhodně si nenechte ujít kubistický portrét Boba Dylana I’m Not There, kde různé peripetie z života této legendy ztvárňuje hned šest herců v čele s excelentní Cate Blanchett. Ten je jinak v české distribuci k mání pouze na DVD. A vzpomínkou na Vary i nedávné pražské vystoupení bude Heima o koncertním turné islandské skupiny Sigur Ros na rodném ostrově.
Nová sekce nazvaná Planet MOFFOM je věnována nonverbálním snímkům, kde se hudební základ snoubí s vytříbeným obrazovým ztvárněním. Po čase tak budete mít možnost shlédnout věhlasnou Baraku nebo podobně laděný film Laya Project, na němž se podíleli muzikanti ze zemí, které v roce 2004 zasáhla ničivá vlna tsunami. Černobílá kinopoéma The Middle Of The Moment s hudbou Freda Frithe a saharských kočovníků je dokumentárním roadmovie, které svou estetikou navazuje na loni oceněný snímek Step Across The Border.
Poctu Martě Kubišové bude provázet také projekce surrealistického muzikálu Mučedníci lásky, pod nímž jsou podepsáni režisér Jan Němec a scenáristka Ester Krumbachová. A v kategorii poctěných se ocitne i folková ikona Pete Seeger, jehož hudbu představí v dokumentu The Seeger Session We Shall Overcome i známý písničkář Bruce Springsteen. Jeho extraordinerní život je pak zachycen ve snímku The Power Of Song.

Soumrak dnů evropského filmu

Slabý Petr — Mon, 16 Jun 2008 20:11:54 +0000

Na sklonku dubna proběhl v Praze, Brně a Olomouci již 15. ročník festivalu Dny evropského ﬁlmu. Akce víceméně záslužná, leč možná trochu v krizi. V pořadu Kritický klub, který připravuje na stanici Vltava ﬁlmový publicista Vladimír Hendrych nastolil odborník na danou problematiku Michal Procházka (redaktor přílohy Práva Salón) otázku, zda se už tahle přehlídka poněkud nepřežila. Ostatně není tajemstvím, že budoucnost tohoto projektu je více než nejistá. V době svého vzniku to jistě byla příležitost shlédnout zásadní snímky, které by se do běžné distribuce nedostaly (za všechny jmenujme například Forever Mozart Jean-Luka Godarda), ale v poslední době je dramaturgie nucena brát, co je v danou chvíli k dispozici. A původní esprit se nějak vytratil, což dokládá i relativně malá návštěvnost. Nicméně jsem osobně přesvědčen, že tahle akce svůj smysl stále má, jenom by potřebovala nějakou novou mízu.
Mezi nejpozoruhodnější ﬁlmy letošního ročníku patřil bezesporu celovečerní dokument původem jihokorejské režisérky Sung-Hyung Cho Full Metal Village, který popisuje absolutní nudu v jedné zapadlé německé vísce, která se jednou za rok stává dějiště m velkého svátku heavymetalových kapel. I když se tu najdou drobné dramaturgické nedostatky a důraz by měl být více dán na akci samotnou, přesto má ﬁlm úžasnou atmosféru a je zajímavou sondou do duší vesničanů, kteří si žijí svým poklidným životem a pak na pár dnů propadnou davovému šílenství bez ohledu na věk či hudební orientaci. Je to až jakási formanovská groteska o svérázných ﬁgurkách.
Speciálně pro české publikum měl své kouzlo jistě i dánský ﬁlm Praha (režie: Ole Christian Madsen), který sice poněkud zkresluje reálie našeho velkoměsta, ale má v sobě určitý kafkovský existenciální rozměr. Je to pohled cizince, který se snaží pochopit nepochopitelnost české mentality. Komorní drama skandinávského charakteru, které se tak trochu utápí samo v sobě stejně jako jeho hrdinové.
A do třetice všeho dobrého. Švýcarský snímek Listopadky režisérky Bettiny Oberli balancuje na hranici sentimentálního kýče, ale má v sobě katarzní podstatu a hlubokou lidskost. Příběh staré paní, která trpí úmrtím svého manžela, ale nakonec dokáže vzdorovat konvencím a nalézt nový smysl života. Opět sonda do života vesničanů, kteří jsou zdánlivě prvoplánoví, ale mají své sny a de facto bohatý vnitřní život. Bukolická freska s nádherným happyendem.
A ještě bonus: ﬁlm téměř stoletého portugalského režiséra Manoela De Oliveiry Krásná dodnes je poctou legendárnímu Buňuelovu opusu Kráska dne. Neuvěřitelně pomalý rytmus by klasického diváka hyperexpresivních telenovel či akčních thrillerů asi unudil k smrti. Ale to je právě to kouzlo. Navíc zde exceluje i protagonista původního snímku Michel Piccoli, který svým dýchavičným projevem evokuje návratnost i nenávratnost času jakoby z děl Marcela Prousta.

Občan Havel nenavádí pouze konstatuje

Dočkal Tomáš — Sat, 12 Jan 2008 17:36:39 +0000

Lze předpokládat, že dokumentární film Občan Havel, který nahlíží do pozadí životní etapy Václava Havla, coby prezidenta České republiky rozdělí diváky minimálně na dvě skupiny. Časosběrný snímek, jehož většinu natočil dokumentarista Pavel Koutecký a který po jeho tragické smrti vloni na jaře dokončil režisér Miroslav Janek, totiž nekomentuje, nenavádí, pouze konstatuje. Samozřejmě, být objektivní na sto procent je v takovémto projektu zcela vyloučeno, režiséři však v žádném případě nestaví nekritický Havlův pomník. Je-li film v nějakém smyslu pomníkem, pak v množství posbíraného materiálu, ve více než třináctiletém časovém rozsahu, kdy Koutecký měl možnost Havla točit i na místech a v situacích, kam se žádný jiný zástupce médií nedostal (klasickým příkladem je svatba s Dagmar Veškrnovou).

Film je ovšem natočen a sestříhán tak, že umožňuje ,různočtení‘. Mnohé scény totiž budou úplně jinak vnímat Havlovi příznivci a jinak jeho odpůrci. Nejde jen o odlišný pohled na prezidentův hudební či výtvarný vkus nebo občasné použití ostřejšího slůvka. Příklad za všechny: jednou ze zásadních scén filmu je návštěva Miloše Zemana u Havla po volbách, v nichž zvítězila ODS. Lídr opozice klade prezidentovi na srdce, aby „si nedal schvalovat každou svou větu Klausem“ a Havel oponuje, že nemůže budoucího premiéra veřejně zaskočit něčím, o čem spolu při předchozí schůzce nejednali.

Pro Havlova příznivce půjde o další doklad prezidentova čestného jednání i s lidmi, ke kterým neměl dvakrát pozitivní vztah, a potvrzení známého úsloví, že slušnost není slabost. Odpůrce bude scénu vnímat jen jako další potvrzení svého přesvědčení, že Havel byl jen hračkou v jiných rukou a tudíž svou funkci vykonával špatně.
Silných scén, ve kterých se divák pobaví, zavzpomíná, ale také mu zatrne, je ve dvouhodinovém filmu nespočet. Důvěra, kterou Kouteckému Havel dal, se rozhodně vyplatila. Kromě toho, že vznikl kvalitní dokument bez ohledu na vztah k tématu, tu je totiž řada okamžiků, které by stály za další zpracování. Třeba v některé z dalších absurdních her Václava Havla.

MOFFOM počtvrté v Praze

Slabý Petr — Thu, 04 Oct 2007 10:09:52 +0000

Festival, jehož zkratka v sobě skrývá plný název Music On Film – Film On Music, se již v našich končinách plně etabloval díky své inovativní dramaturgii. Na své si zde totiž přijdou jak vyznavači rocku, world music, ale i milovníci nevyčpělé klasiky a experimentů. Mezi největší taháky bude letos patřit bezesporu film Juliena Templea, zachycující život a kariéru předčasně zesnulého frontmana legendární kapely The Clash Joe Strummer – The Future Is Unwritten. Temple zde opět excelentně využívá kaleidoskopickou mozaiku nejrůznějších archivů a vytváří tak postmoderní filmovou koláž, jakou známe z jeho paradokumentů o Sex Pistols, ale v ještě vybroušenější podobě. Nebude chybět ani světové premiérové speciální uvedení nedokončeného dokumentu režiséra Dona Lettse (mimochodem člena postclashovského uskupení Big Audio Dynamite) The Clash On Broadway. Letts sám pak přiveze i svou novinku – hodinový portrét George Clintona s příznačným názvem Příběhy doktora Funkensteina a obohatí festival i svým proslulým DJským vstupem.
Osobně se dostaví také Fred Frith, který je autorem hudby hned u tří letos uváděných snímků. Dokumentární road-movie o jeho putování světem i hudebními žánry Step Across The Border má už skutečně kultovní status, ale každopádně neomrzí ani po tisícím zhlédnutí. Slibně ovšem vypadá i portrét skotského průkopníka earth artu Andyho Goldsworthyho Řeky a přílivy či klipová feérie Surface And Time, kterou vytvořila fotografka a specialistka na nová média Heike Liss. V neposlední řadě bude jistě velkou legrací medailon alpské folk-punkové kapely Dobrodružství skupiny Attwenger, s níž si před časem Frith také zahrál.
V rámci zaostření na Rusko pak bude příležitost shlédnout například životopisné filmy Těremin: Elektronická odysea či Putování Dmitrije Šostakoviče. A zkrátka nepřijdou ani metalisté. Pro ty je připravena Cesta do hloubi metalistovy duše a sequel Globální metal. Jeden z tvůrců – Sam Dunn – je pro toto téma osobou nanejvýš povolanou. Je na jedné straně antropolog, ale údajně také zapřísáhlý hrozič.

Cesta do hlubin duše Věry Chytilové

Slabý Petr — Wed, 29 Nov 2006 13:25:00 +0000

„Já jsem byla spíš schopna si uvědomovat nesmyslnost života a tu jsem nehodlala žít. Já jsem se spíš prodírala tím, co ne, než abych věděla, co ano. Co ano, to znamenalo ne realizovat se, ale dělat něco, co má smysl. A to je pro mě smysl života,“ říká v prvním ze záběrů, které se nevešly do finální verze jejího portrétu Cesta režisérka bytostně spjatá s takzvanou českou novou vlnou šedesátých let Věra Chytilová.
Dvaapadesátiminutový dokument vznikl v roce 2004 ve filmové společnosti Negativ (tehdy se také objevil na obrazovce v rámci vysílání ČT) a nedávno vyšel ve formě DVD v distribuci Bontonfilmu. Autorka Jasmina Blaževič zde prokazuje svou nesmírnou citlivost pro zpracování daného tématu. Divák má nejen možnost se seznámit s životní poutí věhlasné umělkyně, ale i proniknout do zákoutí jejích myšlenkových pochodů a intimních vzpomínek až na dřeň kosti, včetně scén, kdy je Chytilová na pokraji pláče. Ani v těch nejožehavějších momentech ovšem snímek nesklouzává v žádném případě k bulvárnosti či senzacechtivosti, je naopak rozhovorem dvou spřízněných duší.
DVD má navíc právě výhodu, že obsahuje jako bonusy nepoužité výpovědi, které mají svou obrovskou vypovídací hodnotu, rodinný archív, fotogalerii a filmografii Věry Chytilové. Podstatným momentem je i fakt, že se kamery ujal syn ,snímaného objektu‘ Štěpán Kučera, který je ovšem částečně zároveň součástí ,děje‘. Film naprosto organicky a sofistikovaně využívá v krásných konotacích záběry z filmů Věry Chytilové od absolventského snímku z FAMU Strop až po Vyhnání z ráje. Vlastně je úžasné, že zde nemluví žádní renomovaní filmoví historici či publicisté, ale vše je vnímáno skrz prizma záběrů natočených převážně přímo v domečku paní režisérky za účasti zvířat, stromů, trofejí a dalších artefaktů jí vlastních.