CATERINA BARBIERI: Myuthafoo 

Na začátku upozornění. Shodou okolností se na evropské hudební scéně pohybují dvě italské hudebnice, které se jmenují Caterina Barbieri. První z nich je usazená v Berlíně a skrytá za přezdívkou MissinCat zde tvoří vkusný indie pop. My se ale soustředíme na její mladší jmenovkyni, která žije v Miláně a věnuje se elektronické… Číst dál...

AMOEBA SPLIT: Quiet Euphoria

Proč kvaltovat, že. Kapela z malého galicijského přístavu A Coruña vydala debut Dance of the Goodbyes (2010) skoro po desetiletí fungování a mistrovskou dvojku Second Split až v roce 2016. Čili žádní nováčci. Leckdo je formálně řadí k jazzové fúzi, progresivnímu rocku nebo canterburské scéně, k čemuž mohou svádět jimi… Číst dál...

CÉCILE McLORIN SALVANT: Mélusine

Když americká zpěvačka francouzsko-haitského původu koncertovala vloni v rámci JazzFestBrno v brněnském Besedním domě, byl to naprosto úchvatný zážitek a večer se zapsal mezi to nejlepší ve dvacetileté historii festivalu. Tehdy v komorním vystoupení, na kterém zpěvačku doprovázel jen pianista Sullivan Fortner,… Číst dál...

PHILIP SELWAY: Strange Dance 

Být bubeníkem v Radiohead pravděpodobně zavře tolik dveří, kolik se jich naopak otevře. Na jednu stranu máte dobře zavedený životopis, ale když se vaše sólová tvorba neubírá stejným směrem, jakým míří kapela, která vás proslavila, věci se mohou poměrně zkomplikovat. Naštěstí pro Philipa Selwaye jeho třetí sólové album Strange Dance… Číst dál...

BRìGHDE CHAIMBEUL: Carry Them with Us

To, co se přihodilo u nás, že publicisty jinak netečné k britskému folku uhranula hráčka na dudy, k tomu došlo i ve světě. Okouzlení z mladé rodačky ze skotského ostrova Skye, pevně usazené v gaelské tradici, teď vyvrcholilo spoluprací s americkým avantgardním saxofonistou Colinem Stetsonem. Nejjednodušší vysvětlení pro tak… Číst dál...

ANA POPOVIC: Power

Nové album původem srbské, dnes už americké kytaristky a zpěvačky vypovídá o dvou provázaných věcech. O tom, kam se dnes posunula moderní bluesová scéna, která už vůbec neřeší takové věci jako „správný“ rytmus, „správnou“ harmonii a „správnou“ stavbu písní. Z klubu bluesmanů vás nevyhodí, ani když za celý život nezahrajete… Číst dál...

Kenny Garrett Quintet

Koncerty Kennyho Garretta připomínají spíše jazzovou „taneční zábavu“ (a to i když se v sále sedí), míněno v tom nejlepším smyslu. Garrettovy skladby bývají vystavěné na pevných groovech a jsou vedené jásavými, chytlavými, repetitivními melodickými tématy. Na své poslední desce Sounds From The Ancestors ostatně… Číst dál...

RESPECT FESTIVAL

Jak to vlastně pojmenovat… Každoroční rituál pozitivity? Bublina milé normální sounáležitosti v poněkud vyšinutém světě eg, stran a „zájmových“ a „cílových“ skupin? (A že si to idealizuju? No a?) Ale proč dávat visačky, kdo někdy Respect navštívil, ví, že nejde jen o „obyčejný hudební festival“, i když o muziku… Číst dál...

WHYYES

Uskupení WHYYES tvoří zpěvačka Veranika Karpuk, pocházející z Běloruska, a kytarista Nikita Kot a hráč na bicí Sergej Shal, kteří přišli do Prahy z Ruska. Poznávacím znamením kapely, kombinující shoegaze a dream pop, je křehce znějící, vysoko posazený Veraničin vokál. Posluchač zvyklý na zasněnou atmosféru studiových… Číst dál...

Denisa Fulmeková: Zakázaná láska Rudolfa Dilonga

Slovenská spisovatelka Denisa Fulmeková napsala řadu románů, ovšem z nich vyčnívá zvláště její kniha Konvália, vydaná nyní česky (přeložil Lubomír Machala, vydalo nakladatelství Akropolis). Popisuje nepravděpodobný milostný vztah básníka Rudolfa Dilonga s postavením oficiálního autora Slovenského štátu – a jeho židovské přítelkyně… Číst dál...