Různé

Viděli jsme teď s Bárkou seriál o zázračné šachistce. Já – šachista ultraamatér (v podstatě vím jen jak která figurka táhne) jsem se tam dozvěděl jednu zajímavou věc: Když se hráči při obzvlášť dlouhé partii rozhodnou nechat dokončení na druhý den, zapečetí hráč, který je na řadě, svůj následující tah do obálky.… Číst dál...

V poslední době jsem se vrátil k něčemu, co jsem vlastně nikdy moc nedělal – vypalování cédéček. Trochu divné, že? Pro spoustu lidí jsou už dnes cédéčka pravěk. A vypalování cédéček?! To zní jak nějaká slepá ulička pravěku… Ovšem když to vezmu popořádku, tak to svým způsobem smysl dává. Poprvé jsem o možnosti nahrát… Číst dál...

Jsou geometrie a geometrie. Jednou z nich, tou nejvýsostnější, je geometrie estetická, přesněji řečeno estetizující. Post illa verba dodávám, že před lety jsem umělecky zvětšoval, potažmo zmenšoval kruhy. Když moje žena, ač osvícená, měla neosvícené námitky, odpověděl jsem jako Archimédés „Nedotýkej se mých kruhů!“ Totéž platí pro mého… Číst dál...

Kdo v půli března trávil aspoň kus noci u vyhlašování cen Grammy, musel být zaražen vystoupením tanečního ansámblu v čele s raperkou Megan Thee Stallion při nahrávce WAP (což je zkratka raději nekomentovaného termínu Wet As Pussy). Neboť vypjatá a esteticky problematická obscenita tu ve skutečnosti neměla prý být… Číst dál...

Dnes trochu navazuji na minulý sloupek, kde jsem se rozepsal o kapelách, projektech či duech, tvořených manžely či partnery. Téma je tedy jasné: To, co z těchto partnerství kromě hudby vzniklo. Tedy děti. Jaké to je, být dítětem slavných? Nejspíš dvousečné. Na jednu stranu pootevřené dveře showbyznysu, na druhou… Číst dál...

Nejhorší jsou kamarádi, když je vrchnost dosadí do vysokých funkcí. Začnou se chovat, jako by kamarády nikdy nebyli. Pro mnohé je taková změna chování snadná, protože nikdy nebyli skutečnými kamarády. Byli pouze „kurvami za kamarády převlečenými“. Post illa verba dodávám, že jsem měl kamaráda a ten nikdy nebyl „kurvou převlečenou za kamaráda“.… Číst dál...

Na jméno Chicka Corey jsem asi prvně narazil zkraje podzimu 1969 při dokola opakovaném poslechu čerstvého alba Milese Davise In A Silent Way. Obsahující dle titulu muziku sice sugestivní, ale spíš atmosférickou, žádnou divočinu jako pak Bitches Brew. Propadnout jí bylo snadné. Voněla příchodem jazz rocku, ve světě jazz fusion, nebo jen fusion.… Číst dál...