„Werfel je skutečně zázrak, když jsem poprvé četl jeho knihu Přítel světa, myslel jsem, že se snad zblázním nadšením.“ Tak pravil Franz Kafka.
Post illa verba dodávám, že nadšen nebyl jen Kafka. Jako první otiskl Werfelovy verše sám Karl Kraus. Nadšení ho však přešlo po neblahých událostech točících se kolem Sidonie Nádherné. Ta se zachovala k Werfelovi hanebně, když o něm prohlásila, že se jí ten „židáček“ nelíbí. Když se uražený Werfel dozvěděl, že baronka má poměr s Krausem, zachoval se stejně hanebně i on. Nechal ke Krausovi donést, že Rilke s ní má techtlemechtle. To byla nakonec pravda, ale Werfel si ještě přidal, že urozená dáma kdysi vystupovala v cirkuse. Od té doby byl Kraus Werfelovým úhlavním nepřítelem. Dokonce napsal, že „díky plodivému dětskému virtuosu Werfelovi se v českém hlavním městě množí němečtí básníci jako ondatry.“
Skoro se chce zvolat „Panenko Maria“. A už jsme u další Werfelovy „aféry“, tentokrát pozitivní. Werfel se na útěku před Němci ocitl v Lourdech. Když zjistil, že nemůže dál, slíbil, že dostane-li se do bezpečí, zazpívá píseň o Bernadettě. Dostal se a zazpíval. Ostatně se mu dobře zpívalo. Pomohla mu zkušenost se spiritistickými seancemi, oblíbené zábavě vydařené trojice Werfel, Kafka, Brod. Byl to vlastně trénink pro práci na románu Píseň o Bernadettě, kde místo spiritistického „slyšení“ dochází k víceméně okultistickému vidění: prosté dívce se zjeví „bílá paní“, kterou lze vysvětlit pouze jako Panenku Marii. Bernadetta je vlastně médium. Situace je o to pitoresknější, že neposkvrněná panna je také médium, a to celosvětové.
Komu tato interpretace připadá odvážná, ten – jak by to vyjádřila jazyková spodina – je srab. Werfel tu ošidnou záležitost ztvárňuje tak ohleduplně, že si „spiritismus“ obou panen nikdo neuvědomuje. Možná ani sám Werfel. Nadšení byli – a stále jsou – všichni, hlavně však katolíci. Píseň o Bernadettě nechybí v žádné farní knihovně. Má nihil obstat i imprimatur a stala se jedním z hlavních argumentů obhájců mariánského kultu. Franz Werfel zesnul před kulatými sedmdesáti lety. Klobouk dolů – obrazně i oslavně.
