Uchamžiky

Je to vždycky trochu ožehavé, když se člověk pustí do zevšeobecňování. Snadno si naběhnete. Tím spíš, když nějaké chování/ vlastnosti atd., rozdělíte na „klučičí“ a „holčičí“. Na druhou stranu, během života člověk v některých ohledech chtě nechtě k nějakým závěrům dojde. A to i v tak zásadních věcech, jako je poslech hudby.
První výrazný rozdíl, který jsem mezi klukama a holkama v tomto ohledu zaznamenal, byla četnost opakovaného přehrávání oblíbené písničky. Zatímco kluci bývají spíše „albově“ zaměření a svou momentálně oblíbenou píseň si pustí v rámci celé desky (a trochu si ji šetří, aby se jim „neohrála“), holky nemají problém tuto favoritku točit pořád dokola. Až do omrzení. Což jim nevadí, protože pak si oblíbí zase jinou. V určitém protikladu k tomu je další závěr, které jsem učinil: holky se s tím nepářou. Když poslouchají hudbu, například v autě a zrovna přijedou někam, kde je třeba zastavit, klidně písničku uprostřed vypnou! Tak krutě. Ani se nesnaží, když už, ovladačem hlasitosti alespoň simulovat nějaký fade-out. Prostě šlus a jde se na benzínku. Potom v autě zas klidně písničku pustí – odprostředka – jako by se nechumelilo. Naopak se diví, že nevystupujete, že si ještě chcete doposlechnout písničku. Já takhle často po příjezdu sedím v autě před naším barákem, motor již vypnutý, světla zhasnutá, ale ještě si pokyvuji hlavou do rytmu. Občas pozdravím kolemjdoucí sousedy-pejskaře, kteří si při pohledu na mě leckdy také pokyvují. Nevím jistě, jestli do rytmu. Nebo ve městě: kroužím se sluchátky okolo úřadu, kam směřuji, a čekám, až dohraje písnička. Což je u některých alb trochu svízelnější, například u Philipa Glasse, kde jednotlivé skladby mohou mít klidně kolem dvaceti minut. V případě, že máte podobný přístup k poslechu hudby jako já, doporučuji u takových alb dobře naplánovat své pochůzky!
Uznávám. Nemohu to asi vztahovat na všechny. Možná se to týká jen pár lidí kolem mne. A možná ani to ne. Možná se to týká jenom mě a Bárky. Ale co na tom: nejde o to, jakým způsobem člověk hudbu poslouchá, ale jakou mu přináší radost! Nám dost.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *