Tag Archives: noise

K2 / Napalmed

Tuzemští noisenici Napalmed po celou svou kariéru
pravidelně spolupracovali se spřízněnými
zahraničními soubory, zejména s japonskými,
i když doby, kdy vydávali mezinárodní samplery
Anomalous Silencer už dávno patří minulosti.
Ve vydávání split alb však neustali. To zatím
poslední vzniklo ve spolupráci s Japoncem
Kimihidem Kusafukem, známým jako K2,
který se specializuje na syrový noise. Drží se
původního pojetí žánru, takže nepoužívá nejen
žádné počítače, ale ani kovové perkuse. Všechny
zvuky vyluzuje pomocí analogového syntezátoru
a nejrůznějších dalších elektronických
zařízení, jako jsou zvukové efekty nebo různé
elektronické hračky.
Už úvodní kratičké Dark Pictures ukazují, že
K2 si libuje v hrubém ruchu silně zkreslených
zvuků. Skoro dvacetiminutová Nuclear Sonata
by Skinned Girl potvrzuje, jak široké spektrum
zvuků je Kusafuke schopen z použitých zařízení
dolovat, všechny jsou ale opět hrubozrnné,
silně zkreslené. Bohaté spektrum za sebe poskládaných
a prolínajících se zvuků sahajících
od pokvikávajících a ječivých přes explozivní až
po plochy šumu a hluku, z nichž se derou na
povrch pokřivené nápodoby syntetických žesťů,
ukazuje, že je K2 mistrem v práci s analogovou
elektronikou a dokáže využít tvůrčím
způsobem všech zdrojů zvuku, s nimiž pracuje.
Pátrat po rytmu, melodii, natož harmonii by
bylo zbytečné, přesto je Nuclear Sonata bohatě
strukturovaná; nabízí prudce rotující malström
zvuků, který se v každém okamžiku mění. Žádné nudné plochy šumů na pořadu nejsou,
kompozice je živá jako hvězda, která se hroutí
do sebe. V podobném duchu se nese i závěrečná
Rhapsody for Blockheads, i když je méně
naléhavá a střídající se zvuky dostávají více
prostoru.
Pojetí K2, který si libuje v hrubém granulárním
zvuku, jsou přizpůsobeny i nahrávky, které
na split zařadili Napalmed. RadeK K. a MartiN
B. je pořídili už v letech 2010 a 2011. Starší
také nabízí agresivní noise, drsnou plochu hrubozrnného
ruchu doplněnou množstvím pokroucených
zkreslených zvuků. Ani tentokrát
se Napalmed nezřekli výrazné tektoniky, kompozice
není monotónní, ale vydechnout nenechá.
Mladší skladba je ještě plastičtější a dynamičtější,
v úvodu sice trochu rozpačitá, jako by
oba nevěděli, jak se rozjet, ale pak nabízí proměňující
se vrstvu nahoukávajících a pípajících
echovaných zvuků s nostalgickými prvky. Mizí
nahrazeny dalšími a přeryv v půlce nabízí skvělý
kontrast, aby si posluchač uvědomil, jak je
ve srovnání s prázdnem bohatá textura zvuků.
CD se nese v dost podobném duchu jako split
singl Napalmed a Takashi Ohkawy z roku 2012,
i když ten nabízel o něco méně strukturovaný
noise, což je u kratších skladeb pochopitelné.
Ne, že by Napalmed nenatočili zajímavější
a podnětnější alba, ale toto přibližuje podstatu
jejich přístupu. A dobře ukazuje, že obstojí
i vedle zahraničních hvězd.

Tuzemští noisenici Napalmed po celou svou kariéru pravidelně spolupracovali se spřízněnými zahraničními soubory, zejména s japonskými, celý článek

Count Portmon

Count Portmon je dalším z projektů neúnavného hráče na klávesy a experimentátora Jana Faixe, který v něm proniká do hájemství vrstvení zvuků, přičemž do popředí vystupují vlivy celý článek

Kodet

Ti, kteří pamatují dobu bezprostředně po listopadu 1989, moc dobře vědí, jak se tehdy na pódiích dalo snadno narazit na leccos nezvykle svobodného či opravdu netradičního. Byla to doba, kdy nebylo překvapivé narazit na nejrůznější performery celý článek