Radek Fridrich: Ptačí řečí (fónická lyrika)

Po daleké cestě Když ze severních zemí přiletí do Af- riky malý, popelavý ptáček, usedne do hnědého trnitého křoví, poplašeně se rozhlédne kolem, zobáčkem probere peří a urovná si křídla, nervózně sezobne okolo ležící zrnko ve tvaru purpurové mandorly, přivře větrem a sluncem usoužená očka a za soumraku nejistě usne. Když však k jitru… Číst dál...

Někdy to stačí – Jak „respektovaná odbornice“ sto nejlepších básní vybírala – a co z toho vzešlo

V brněnském Hostu vydali čtvrtý díl série „nejlepší české básně“ roku. Jako arbitr byl tentokrát zvolen Anto­nín Brousek (1941), jako editorka Si­mona Martínková-Racková (1976). Projekt ale doznal v průběhu zásadní změny: arbitr se ze zdravotních dů­vodů omluvil a z práce odstoupil, takže celá věc zůstala jaksi na Mar­tínkové-Rackové.… Číst dál...

Chvění v nemilovaném světě

Underground a alternativa. Dvě spo­jité nádoby, v nichž se potkávají růz­né roztodivné ingredience, které mezi sebou mohou mísit nebo nao­pak reagovat do jisté míry agresivně a přesto vytvářet nová pozitivní sku­penství. Přede mnou leží dvě nové publikace vydavatelství Maťa, které cosi spojuje a zároveň jsou napro­sto odlišné,… Číst dál...

Tomáš Čada

KRAJINA I Abar prokletá vytěžili z tebe svá srdce – pohřbili je v odkalovacích jámách Kalíkar stíny opuštěných příbytků táhnou po tvém hřbetě Kökri až na krev krve jsi rozedřená Ordpau mlčíš KRAJINA II „Ty chytrý lejou Aby se nezbláznili Nejhorší je totiž být sám se sebou Se sebou sám Zavřenej s touhama A se snama A bolestma… Číst dál...

Blázni a kultura

Jak se má společnost ke svým bláznům? Paradoxně: takzvaná normalita z nich má především strach – jenže zároveň je nutně potřebuje. Proč? Blázen je normalitě černým svědomím, stínem který ve své konejšivé náruči skrývá to, čeho se normalita musela zříct, co musela zatratit, aby se nad horizont moderních dějin mohla vyhoupnout její skvělá, „dokonalá“… Číst dál...

Milan Ohnisko

Ukázka z reprezentativního výboru z Ohniskova básnického díla z let 1985–2012, který pod názvem Oh! vyjde letos na podzim v brněnském nakladatelství  Barrister & Principal. Výbor sestavil a obsáhlým doslovem opatřil Ondřej Hanus, ilustrovat jej bude Marian Palla. Níže zveřejněné básně nebyly dosud… Číst dál...

Josef Straka – Vlakové exily

uvnitř cosi zaschlého prasklý vřed sklo, do kterého hledíš, je nerozbitné uklidnění přichází zrychlenějšími pohyby večerní klub, mámivost, další vytržení už ne! a zase! zase zanechávat stopu do prázdných dní cizí rozhlas nic není v tuto chvíli nepravé ale cosi se ještě bolestně tře o sebe nehledáme nic v zámlkách jsme za nimi a před… Číst dál...

Všecko je tak jasný… Básník Ohnisko – ad personam, ad rem

Nová knížka Milana Ohniska je skvělá už tím, co v ní není. Třeba houpací koník „angažované poezie“, se kterým dneska dovádí stále větší hejno nadšených chlapců, co se berou za všechny zdejší věci veřejné, za něž se jistě sluší brát. Třeba za angažovanou poezii. Zatímco takoví si pod huňatou dekou laciné ideologie leští své malicherné neurózy,… Číst dál...

Třeba jednou přijde doba… Zemřel Roman Polák

8. března 2012 zemřel Roman Polák. Knižní a časopisecký nakladatel, někdejší majitel smíchovské kavárny Obratník, nadšený organizátor a iniciátor kulturního života v Praze. Už jen podtituly jeho aktivit naznačují, kudy se ubíral jeho zájem: „poetická revue“, „klub poezie“, „nakladatelství poezie“, „poetická kavárna“.… Číst dál...

Radek Fridrich Nordort

Vracíme se na místo činu, jezevcova srst se venku zbarví do šediva. V noci se mi zjevil Janus, vytesán božím majzlíkem do pískovcového kužele, díval se dvěma směry. Vpředu žádná budoucnost, vzadu ochcaná psí kost. Duben je nejkrutější měsíc, pojď ke mně blíž, řekla’s někdy kolem jedenácté v noci. Vzpomínáš na drhavý vítr, jehož vír nás… Číst dál...