sloupky

„Steaky! Tos nežral!“, stálo (sic!) na ceduli při silnici, podtrženo obrovskou šipkou, tedy spíš šípem, mířícím doprostřed sotva deset metrů vzdálené zdi vesnického hřbitůvku. Pravda, to jsem nežral. Počítám, že ani takový doktor Hannibal Lecter by si nedal. Ten přece rád čerstvou flaksu. V prvé chvíli mě napadlo, jestli by nestála… Číst dál...

Kdekoli se poutník ve městě Lisabonu zastaví, je odtamtud vyhlídka. Post illa verba dodávám, že jsem si to díky svému synu Eugenovi ověřil. Poutník však vnímá nejen výhledy. Vidí i architekturu – maurskou, koloniální a „lisabonskou“. Balkony, na které se dá – nebo nedá – vstoupit. Okna bíle rámovaná s červenými okraji – mají totiž… Číst dál...

Před časem bylo na tomto místě uvedeno pár příkladů, jak roztodivně se zabydlely v češtině buben a bubnování. Uzavíral to žertík o vytroubení, na což lze navázat. Hovorová čeština je i v trubačské oblasti zábavná. Někdy jde o významy evokující rouru, ale těm s menším průměrem, lešenářským… Číst dál...

V roce 1888 otevřel renomovaný kuchař Panhans v rakouském Semmeringu stejnojmenný hotel. Pestré plakáty zvaly k letním i zimním lázeňským pobytům. Pozvání přijímali mnozí věhlasní umělci, Arthur Schnitzler zde napsal divadelní hru Das weite Land. Znalce nepřekvapilo, že brilantní tragikomedie se odehrává právě tam, kde byla… Číst dál...

Plnil jsem před pár dny slib, že napíšu, jak jsem ve svých necelých osmnácti prožíval 21. srpna 1968. Mám to v hlavě po minutě. Tady je kousek. Od momentu, kdy jsme se starší sestrou, která byla rozhlasovou redaktorkou, přiletěli k rádiu a ona do něj kolem sedmé ráno zapadla postranním vchodem v Balbínově.… Číst dál...

„Umění není od umět, ale od umělý.“ Tak pravil Jindřich Chalupecký. Post illa verba dodávám, že v češtině je to možná méně patrné než v jiných kulturních jazycích (ars – artificiosus, art – artificial, kunst – künstlich), nicméně Chalupeckého etymologie je obhajitelná. Kromě toho, že umění je umělé, ještě platí, že není nutné.… Číst dál...

„Werfel je skutečně zázrak, když jsem poprvé četl jeho knihu Přítel světa, myslel jsem, že se snad zblázním nadšením.“ Tak pravil Franz Kafka. Post illa verba dodávám, že nadšen nebyl jen Kafka. Jako první otiskl Werfelovy verše sám Karl Kraus. Nadšení ho však přešlo po neblahých událostech točících se kolem Sidonie Nádherné. Ta se zachovala k Werfelovi… Číst dál...

Výloha na frekventované pražské ulici hlásala: „Likvidace pánské módy“. Já, přáteli zcela nespravedlivě považován za módemana, jsem se usmál. A rozhlédl. Občas se mihnul vkusně, přiměřeně oblečený muž (30 až 40 let). Ale jinak – jakápak likvidace? Návyk na chatařskou pohodlnost, sportovní prvky, botaskami počínaje a roztodivnými… Číst dál...