Co právě kreslí… Bohumil Nuska

Narodil se 5. listopadu 1932 v Českých Budějovicích. V roce 1957 absolvoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v roce 1968 získal doktorát filozofie, v roce 1996 se habilitoval jako docent estetiky, v roce 2009 byl jmenován profesorem v oboru teorie a kritika. Pracoval v Severočeském muzeu v Liberci jako kunsthistorik, od roku 1990 působí na katedře filozofie na Technické univerzitě tamtéž. Píše poezii, prózu, esejistiku, věnuje se historii, vědě, teorii; publikoval odborné studie z dějin knižní kultury, ale také na témata výtvarná, divadelní, estetická; soustavně se věnuje symbolonice, „nové, teprve vznikající mezioborové disciplíně, studující reflexe rytmu a z rytmu odvozených kvalit v lidské kreativitě a posléze i veškeré aktivitě člověka“. Průběžně realizuje takzvané samokresby, které otiskl v řadě svých knih. Je podepsaný pod tituly Hledání uzlu (1967), Kafkův Proces a Švihova aféra (1969), Padraikův zánik (1997), Okamžiky (1998), Tanec Smrti (2002), Ptačí údolí aneb Idylka (2004), O Paní Vševládné (2005), Obrazy neradostné (2007), Jan Schmid (s J. Dvořákem a J. Etlíkem, 2007), Kosmická událost (2008), Podzimy a jara (2008), Rozhovory (2010), Malé příběhy (2011), Bez studu a bez zábran (2013), Rytmus, tvorba, divadlo I, II (2013, 2016). Žije v Liberci. K povaze samokreseb říká: „Samokresby vznikají polouvědomovaně, někde je tužka – kresleno je vždy grafitovou tužkou a na papír, který je právě po ruce – téměř neřízena, jakoby si kreslí sama, ovšem kreace samokresby vychází vždy z určitého motivu, pozadí, inspirace, ať již skutečného příběhu, události, prožitku, nebo tématu úvah, slyšené hudby, spatřeného výtvarného díla a tak podobně.“

01020305060708091314


 

 

Přidat komentář