Vzhůru do Vídně za uměním

Pro české milovníky výtvarného umění je už léta Vídeň Mekkou kvalitních výstav. Zatímco domácí výstavnictví do značné míry stagnuje a světové umění je v našich galeriích v odpovídajících kolekcích k vidění doslova jednou za uherský rok, ve Vídni se prakticky nemůže návštěvník splést: v kteroukoli dobu je zde k vidění alespoň jedna mimořádná výstava, zpravidla však více. Ani letošní podzim není výjimkou.
Největšího povědomí se „šuškandou“ dostává retrospektivě mexické malířky Fridy Kahlo, zpopularizované před časem bezmála kultovním biografickým filmem. Výstava v Bank Austria Kunstforu potrvá do 5. 10_vzhůru_do_1prosince a je na ní k vidění přes šedesát maleb, dvacet objektů a 80 prací na papíře. Vše doplňuje řada fotografi ckých snímků, dokumentujících malířčin bouřlivý život. Výstava, na které se podílela Fridina praneteř Cristina Kahlo, je zcela mimořádnou příležitostí vidět podstatnou část tvorby této zajímavé umělkyně na evropském kontinentu – naprostá většina jejích děl je „domovem“ v Mexiku či USA. Ctitelé zřejmě největší osobnosti moderního umění 20. století Pabla Picassa mohou až do 16. ledna příštího roku nahlédnout jeho osobnost z ne vždy plně zohledňovaného úhlu. Výstava s názvem Picasso – Mír a svoboda (Picasso – Frieden und Freiheit), která je instalována ve známé galerii Albertina, připomíná totiž na dvou stovkách obrazů, snímků a dalších exponátů Picassovu osobnost jako politicky a sociálně výrazně angažovaného umělce. Picasso se až do vypuknutí občanské války ve Španělsku v roce 1936 politikou nezabýval. Před Frankovým režimem pak odešel do Francie. V roce 1944 tu vstoupil do komunistické strany a jejím členem zůstal do smrti. Exponáty výstavy pocházejí ze 60 sbírek, 10_vzhůru_do_2v albertině jsou řazeny chronologicky a odrážejí tak vývoj umělcových politických názorů. Mezi nejvýznamnější díla zde patří obraz Márnice z let 1944 až 1945, který je podle kurátorů po známé Guernice malířovou nejvýznamnější politickou prací. Nechybí ale ani několik verzí slavné mírové holubice, ani takové kuriozity jako Stalinův portrét. Celkem 45 perel moderního umění nabízí výstava s názvem Cézanne – Picasso – Giacometti v Leopoldově muzeu. Zájemci si práce slavných malířů, které do Vídně zapůjčila švýcarská galerie Fondation Beyeler, mohou prohlédnout do 17. ledna. K vidění je třeba Picassův olej Žena z roku 1907, označovaný kurátory výstavy za klíčový obraz kubismu. Kromě děl umělců, jejichž jména jsou vepsána v názvu výstavy, čekají na návštěvníky ve výstavních sálech také díla Claudea Moneta, Marka Chagalla, Joana Miróa, Andyho Warhola či Roye Lichtensteina. Sbírka letos zemřelého švýcarského sběratele Ernsta Beyelera, který patřil k nejuznávanějším znalcům a obchodníkům s uměním, vznikala přes 60 let a je vystavena v basilejské galerii Fondation Beyeler. Vídeňská prezentace je vůbec první zápůjčkou takto rozsáhlého výběru ze švýcarského muzea. A ještě něco pro ctitele klasického historického malířství. Koncem září otevřela Vídeňská Akademie výtvarných umění svou Galerii výtvarných umění, ve které představuje výtvarná díla světového formátu. V nově rekonstruovaném prostředí je tak mimo jiné k vidění obraz Poslední soud (The Last Judgment) od Hieronyma Bosche, dále díla Cranacha staršího, Tiziana, Rubense, Rembrandta a jeho současníků ze zlatého věku holandského malířství, Tiepola a vídeňských neoklasicistických malířů z období kolem roku 1800.

Přidat komentář