Jsou kapely a projekty, které své hudební směřování naznačují už svým názvem. Garlands se jmenuje debut dreampopových skotských věrozvěstů Cocteau Twins a přesně po tomto albu z roku 1982 se pojmenovala nejen moravská postpunková skupina, která nedávno vydala své nové album Ztracená místa, ale i německá dámská dvojice z Hamburku. Ta se před prázdninami rozhodla shrnout dosavadní natočený materiál, který vyšel na dvou samostatných EPčkách, na albu Turn The Sky. Najdeme odkaz darkwave věrozvěstů v tvorbě Cathariny Rüß a Sui Kemmer? Ano, především ve vedení vokálních linek, které povlávají nad rockovým spodkem všech kompozic. Dvojice nepoužívá, podobně jako Elizabeth Fraser, vlastní nelyrický projev. Také se málokdy uchyluje k jemnému tkaní kytarových sítí, ale své spolupracovníky nechává s oblibou více tlačit na pilu. Dámy samy označují za své vzory Velvet Underground, My Bloody Valentine, Spacemen 3, Sonic Youth, Lush and Stereolab, Can a Neu!, ale také Bacha a Ravela. Ruku na srdce, vážnohudební prvky v hudbě Garlands nehledejme. Vlivy psychedelie, shoegaze a darkwave ale rozhodně ano. Titulní otvírák zaklíná posluchače v minimalistické melodické smyčce, u které neustále přikládá pod kotel. Následující, výrazně přehlednější Delete The Mars může svým indie rockovým podáním připomenout The Sundays případně písničkovější tvář Lush. Klipová Polar Zones nechává kytarové linky i vokály obou namočené v silném elektronickém nálevu, zatímco Phone Icons je čistě shoegaze poctou s výraznými kytarovými stěnami, efektní protiváhou vokálům Cathariny a Sui. I následující Condor zůstává v shoegaze prostředí. Na rozdíl od předchozí skladby kytary s oblibou hlučí, a tak si nejde nevzpomenout především na intenzivní, ale i přes rockový tah na bránu introvertní rukopis My Bloody Valentine. Silný pocit z alba zanechají Garlands kvůli „několikavěté“ skladbě Mark’s Song, ve které dámy se svými kumpány vystřídají všechny hudební tváře, které během alba předvedou.