Nová kniha Josefa Kroutvora Klobouk, kniha a hůl (Pulchra, 2009) je knihou novou i starou, respektive staronovou. Znovu tu nacházíme některé autorovy texty publikované samizdatem v 80. letech minulého století, znovu se tu shledáváme s Kroutvorovým výsostným uměním eseje jako žánru z pomezí literární historie a krásné literatury. A znovu tu obdivujeme to, co mnohdy chybí jak krásné literatuře, tak literární historii – a sice silné autorské zaujetí výchozí látkou, které koření nejspíše v epoše romantismu.
Ne náhodou Josef Kroutvor (1942) otvírá i zavírá svoji novou knížku textem na máchovské téma. Ostatně titulní „klobouk“, „kniha“ a „hůl“ symbolicky odkazují právě k disciplíně, kterou pěstovali romantičtí rozervanci od Byrona po Máchu: k náruživému putování krajinou – a k literární reflexi tohoto putování. Potažmo k metareflexi, neboť v knížce sledujeme jak autorovy vlastní kroky, tak kroky jeho literárních i výtvarných předchůdců a blíženců: J. Bartušky, J. Demla, A. Kubina, B. Reynka, A. Siky, J. Váchala. Čímž se dostáváme k tomu novému v Kroutvorově psaní, a sice k tématu krajiny, přesněji lesní krajiny.
Jestliže v 70. a 80. letech minulého století byl Josef Kroutvor ve svých žánrově různorodých textech především básníkem měst, jejich periferie a postranních uliček – vzpomeňme jeho Benátky (1992), Café fatal (1998), Města a ostrovy (2002) anebo opus magnum Fernety (1999) –, potom v aktuální knížce se jeho kroky ubírají cestami daleko užšími, tiššími, odlehlejšími. Básník tu kráčí především příhraničním lesem, Šumavou, Novohradskými horami, Krkonošemi, a srovnává jeho současnou, historickou i beletristickou podobu.
Navzdory věku krajiny i zralému věku samotného poutníka je to pouť vzdušná a okouzlená, silná v prožitku, inspirativní v myšlence a naléhavá v odpovědnosti za místa, kterými kdysi přešly dějiny (zejména česko-německých) vztahů a aktuálně jimi prochází jejich citlivý pozorovatel. Už antologii Putování a listování (2004) sestavil Kroutvor „s městem za zády“. Svazek Klobouk, kniha a hůl tento nový směr potvrzuje a rozvíjí. Nejde o radikální obrat, jde o přirozený vývoj. Právě v tom smyslu není tato knížka ani stará, ani nová – je staronová.
