Čtyřiadvacátý ročník festivalu Alternativa pořádaného Unijazzem se koná ve dnech 5.–12. listopadu na různých místech Prahy. Začne tradičně přehlídkou začínajících projektů Malá Alternativa v sobotu 5. listopadu na scéně Unijazzu v Kaštanu. Letos se představí v novém formátu. Vystoupí celkem pět kapel, přičemž čtyři z nich dosadí do soutěže jako svého „koně“ čtyři garanti, jejichž volbu a její zdůvodnění uvádíme níže. Pátého finalistu vyberou kmenoví členové Unijazzu z přihlášek zaslaných na email alternativa@unijazz.cz společně s ukázkami tvorby do 30. září 2016.
Nejzajímavější projekt přehlídky vybraný odbornou porotou získá deset tisíc korun na podporu vlastní umělecké činnosti a nepsaným pravidlem také je, že dostane možnost zahrát na nadcházejícím ročníku Festivalu pro židovskou čtvrť Boskovice. Ocenění získá i projekt vybraný hlasujícími diváky.
Josef Jindrák (Polí 5): Blachut
Pro mě se Blachut objevili jako blesk z čistého nebe. Neznal jsem je, naživo nikdy neslyšel a najednou mi Tomáš Vtípil píše, že nahrává neznámou kapelu, která je tak výrazná, že bych si to měl poslechnout. A bylo to tak, Blachut nevymýšlejí novou alternativu, ale svou nekompomisností, nadšením (ach to mládí!), posunují základy rocku do současnosti. Neštítí se kláves, ani melodie, ani hluku. Dominuje výrazná basa, nahalený zpěv (český!), jistým hudebním etosem jsou blízko Silver Rocket, ale je v tom to Brno, které to nádherně koření.
Václav Adam (Letmo Productions): Nachttante
Instrumentální rock, kterému bývá předhazována předpona „post“, ale Nachttante navazují spíš někde u Slint než u klišovitých GYBE epigonů. Rytmická rozhozenost, nostalgický zvuk swingujících lubovek a dechů nebo schopnost dělat opravdu osobité coververze potěší. Nic z toho ovšem nenahradí schopnost dát skladbám silnou jednolitou atmosféru. A tady kapela exceluje. Povědomé tajemno, když jste u prarodičů ve světnici obdivovali anonymní potemnělou malbu lesa visící na stěně – výjev konejšivý stejně jako skrytě hrozivý.
Tonda Kocábek (hudební publicista, mj. UNI): Kannout
Jihlavská čtveřice na pomezí post-rocku a nervně atmosférických alternativních vln v čele se zpěvačkou Larou existuje zhruba dva roky. České texty a temně zlověstná atmosféra. „Člověk může odehnat vlky od svého domu, nezabrání však, aby nevyli někde v dálce. Hluboko v lesích Vysočiny posloucháme ticho a tvoříme. Přemýšlíme. Hrajeme.“
Michal Pařízek (šéfredaktor Full Moonu): Johnny the Horse
Kožená bunda, vypasované džíny a cigáro nedbale v koutku. Newyorský punk ze své podstaty nikdy nemůže vyjít z módy, stále má stejně fanoušků jako odpůrců. Pražská čtveřice Johnny the Horse se zaklíná právě tímto obdobím, temná směsice postpunku, blues a industriálu může starším připomenout Rány těla, mladším třeba klackovité Black Lips, Parodie, Rebel bez příčiny a Marlon Brando? Kdepak. Poezie, Páni kluci a kluk z plakátu. A zcela jistě horší než ten váš!