Kapela Capillary Action byla založena v roce 2004 ve Philadelphii. Stačila natočit tři pestrá alba (Fragments, 2004, Cannibal Impulses, 2006, So Embarrassing, 2007) a nyní ji čekají koncerty v brněnském Sále Břetislava Bakaly (4. června s kapelou Květy) a hned následující den v pražském Kaštanu. Duchovní otec kapely Jonathan Pfeffer odpovídal na následující otázky.
Jak svoje zvláštní písničky skládáte ?
Je to neustálý souboj mezi mou přímočarou impulzivností a konzervativností v mých rozhodnutích. Za obě tyto polohy se cítím provinile, ale snažím se mít věci pod kontrolou tím, že své kompozice velmi pečlivě plánuju. Potom 
upravím a přepíšu text a požádám své přátele, aby mi řekli, co si o tom myslí. Snažím se, aby text co nejvíce odpovídal skladbě a struktura písně byla svázána s příběhem. Ať už jde o mimořádně technicky náročnou pasáž nebo o jeden akord hraný stále dokola. Většinou se snažím vyhnout nápadům, které neposunou písničku dál.
Můžete nám něco říct o svých textech ?
Obvykle se zabývají nepříjemnými nebo černě humornými zážitky, které jsem osobně měl. Nevím, proč tíhnu k pochmurnosti, snažím se po tom nepátrat. Na albu So Embarrassing jsem se snažil vyrovnat s problémy, které jsem zažil v dětství a dospívání, ale novější texty už tolik osobní nejsou.
Pracujete také na experimentálních filmech…
Deska Cannibal Impulses měla vyjít na disku DVD s doprovodnými videi, ale po dokončení první půlky jsem nějak ztratil zájem a k dokončení už jsem se nikdy nevrátil. To album je nesmírně drsné a doufal jsem, že díky vizuální složce bude trochu stravitelnější. Věřím, že jednou najdu čas a energii na dokončení, ale teď jsem hudebně a umělecky úplně někde jinde.
Vaše alba jsou velmi rozdílná. Jak byste je představil?
Fragments je dynamický, instrumentální rock s odbočkami k sambě, no wave, melodickému death metalu a ambientním zvukům. Mám k němu dnes výhrady, ale na to, že jde o skladby, které jsem napsal v patnácti, šestnácti, to není až tak špatné. Cannibal Impulses je extrémně hutná, ale krátká deska, která je celá vytvořená ze samplů hudby někoho jiného. Je frenetická a některým lidem nahání strach, třeba moje matka ji nenávidí. Skladby na ní jsou jakýmsi volným vyprávěním, zabývajícím se strachem, sexualitou, a technologií. Na So Embarrassing jsem použil kompoziční postupy, kterým jsem se naučil při práci na Cannibal Impulses, především experimenty s barvou tónů. Mým cílem bylo napsat silnou a poutavou třicetiminutovou náhrávku s mimořádně osobními texty a orchestrálním aranžmá, která nebude obsahovat žádné vycpávky. Nová hudba, na které právě dělám, je určena pro současnou živou skupinu a nejspíš ji budeme celou nahrávat živě, s minimálními dohrávkami. Hrozně rád bych chtěl zachytit syrový a živý feeling této kapely a také bych se chtěl hlouběji ponořit do vlivů salsy a brazilské hudby. Zatím mám pro další album pouze čtyři skladby, takže těžko říct, kde budu, až ho dokončím.