Vernisáže výstav spojené s letní slavností živého umění plnou performancí, hudby a tance v nezávislém centru pro současné umění Bohemia Farmstudio na Kokořínsku.

Vystavující umělci: David Helán a Eliška Perglerová, Pavlína Fichta Čierna, spolek Barvolam, Ester Nemjó
Performance, hudební, taneční  a filmové představení: David Helán a Eliška Perglerová, Jana Orlová, Frida Kakao, Lenka Vořechovská, Ester Grohová, Anne Sofie Stubbe Lindeberg, Tereza Lenerová a Adam Vačkář, Nikola Klinger.
Jednodenní minifestival současného výtvarného a performativního umění proběhne v sobotu 3.srpna 2024 v Bohemia Farmstudio v obci Vysoká u Mělníka. Tradiční součástí akce je neformální setkání s umělci u ohně, občerstvení a možnost kempování. Vstupné je dobrovolně.

PROGRAM

17:00

Zahájení výstavy David Helán a Eliška Perglerová: Nesmyslbek a výstavy Pavlína Fichta Čierna: Terapie dechem aneb Odplouvání

Peripetuneální performance Davida Helána a Elišky Perglerové: Nesmyslbek

Doprovodné performance Jana Orlová a Frida Kakao

Křest kulturně společenského magazínu Farmstudio Journal 7

18:30

Taneční představení Taxon eight Terezy Lenerové a Adama Vačkáře, Edit Antalové a Evy Rezové

19:30

Hudebně-taneční performance WASHAWAY / collected – taken apart (work in progress) Lenky Vořechovské, Ester Grohové a Anne Sofie Stubbe Lindeberg

21:00

Projekce experimentálního filmového dokumentu La Reine od Nikoly Klinger

22:00

Posezení u ohně, mluvení či mlčení či jiné

________

Eliška Perglerová a David Helán
výstava Nesmyslivna a performance Nesmyslbek / 
2024


  1. Perglerová a D. Helán (v autorské dvojici jako nesmyslitel + nesmyslivec) vystaví ve Farmstudiu diváka. Tento bude vystavěn zlomyslnému proudu znesmyšlenek plných (anti)smyslnosti, až co do smysluprázdnosti je dosti, cele kotveném na mentální nepřítomnosti, dlouhodobém pobytu v stavu mysli, nesmysly si sysli, a co více kdo ví, jednonázvově popsaném jako Nezamyslice, tam, kde domov sebenevědomí, coby soudy slovy slouhy souhry pojmy propisoty sovy, výstavu za tebe ti nikdo další vymyslí. Autor odprezentuje nové práce dlouhodobě vznikajícících hned několika pásem pláten, montážní pěnou malířsky doplněný o novo mnoho slovo stručných hesel, láteř, látej básně nemá páteř, nes na mysli, aby na to kníže Třesomysl sešel. Autorka pro výstavu poskytne čerstvá betonová objektuální díla doplněná malbou, vycházející z neusmyslitelné skutečnosti pozvolného požírání jejího ateliéru přiléhající železniční stavbou. Událost uvedena bude za účasti autorů performancí Nesmyslbek, a o tom, že i tato postrádala by na dosti nesmyšlenek, nebo naplněna byla, hlubšího nesmyslu co věk, dojem nenabude byť jen Neznamysl, knížečlověk, z díla siláž silná na kila, ani jiný namyšlenec. Performance pojedná složitý vztah filozofično – nábožensko – křížovky a osmisměrky, všecko, tak, aby tomu rozumělo byť každičké děcko. Hlava přeplněná dumá, myslbekotéka rychle pryč kam, není únik textu tričkám, tříská krizičkama tryskáč, Hitchcock hýčkán, myslblekot, Antikřišna, zneklidněna nezůstane tuna, než jediná pryčna.

    David Helán
    Originálním způsobem syntetizuje dva různé vlivy, performance a kabaretní zábavu. Rozptyl jeho tvorby je velmi široký. Zahrnuje nejrůznější performance, video-performance, akční umění, instalace, práci s fotografií, výtvarným uměním i novými médii a jejich fúzemi. Studoval na Akademii výtvarných umění, kde působil v Ateliéru konceptuální tvorby, jenž vedl prof. Miloš Šejn. Příznačné pro práci Davida Helána je využití dadaistických principů, spontánní bezprostřednosti, experimentu a humoru. Jeho živé akce obsahují prvky absurdního divadla s přesahy do ryze současných témat i vážných problémů.

    Eliška Perglerová
    Absolventkou Akademie výtvarných umění v Praze. Ve své tvůrčí práci osciluje mezi sochou, instalací, performance či happeningem. Pracuje samostatně i v kooperaci s jinými autory a autorkami. V roce 2016 s Ivetou Čermákovou založila Galerii Jedna hodina. Od roku 2017 také pravidelně spolupracuje s Lenkou Kerdovou. Vystavovala v ČR i zahraničí, účastnila se řady festivalů umění ve veřejném prostoru. Věnuje se také záchraně starých věcí, hledání pokladů a výrobě experimentálního vína.

 

 

Pavlína Fichta Čierna
Výstava Terapie dechem aneb Odplouvání / 2024

Na základě různých schémat dýchání vzniknou skleněné bubliny – objekty z foukaného skla. Koncept, který vychází z terapeutických procesů, je podpořen v prostorové instalaci prvky, které budou s diváky komunikovat skrze naraci přežívání a reimaginaci přeměny.

 

Pavlína Fichta Čierna je vizuálna umelkyňa, režisérka, producentka, kurátorka a aktivistka. Prostredníctvom mediálneho umenia, filmu a interaktívnych projektov sa zameriava predovšetkým na témy sociálneho vylúčenia, politické témy a témy osobných tráum. Je laureátkou Ceny Oskára Čepana (2002) a jej diela sú súčasťou zbierok napr. Slovenskej národnej galérie, Musea d’Art Contemporani de Barcelona alebo Museum of Contemporary Art Tokyo. Dlhoročne sa venuje pedagogickej činnosti. V súčasnosti pôsobí na Katedre intermédií FU Ostravskej univerzity, kde vedie Ateliér koncept – objekt – instalace.

 

 

Jana Orlová
Pražská performerka, básnířka a výzkumná pracovice. Orlová získala doktorát na Katedře teorie na Akademii výtvarných umění v Praze a ve své disertační práci se zabývala rozdílem mezi vizuální performancí a divadlem. Orlová se ve své kritické a kurátorské praxi zabývá performancí a hraničními formami umění. V současné době působí jako pedagožka na Slezské univerzitě a zkoumá experimentální možnosti dokumentace performance a způsoby vystavování této dokumentace.

 

 

Frida Kakao

Brněnská multižánrová performerka/výtvarnice. Psychedlic-noise na tenké hranici mezi pohádkou a hororem. Les, zrcadlo, mechové kameny, ocelový most. Ex. Mateřídouška.

 

 

Tereza Lenerová a Adam Vačkář
taneční představení
Taxon eight

Taxon” je označení skupiny konkrétních organismů, které mají společné znaky. Nový taxon vyhodnocuje, zda-li je výhodnější se naučit žít s novým tělem, či se ho naopak zbavit. Mutující tělo, které se teprve učí chodit, nezná své možnosti. Sledujeme proces proměny, tělo se proměňuje jako open source kód. Nový tvor je uzamčen v limitech důsledku svého vývoje a pomalu si podmaňuje protézy, která mu “příroda” nadělila. Prozatím se umí hledané vertikality jen dotknout.

koncept Tereza Lenerová, Adam Vačkář
choreografie Tereza Lenerová
scénografie Adam Vačkář
tančí Edit Antalová, Eva Rezová Tereza Lenerová
hudba Harald Austbø
kostýmy Overall Office, Marjetka Kürner Kalous

Tereza Lenerová vystudovala The Theaterschool v Amsterdamu. Zkušenosti sbírala nejprve jako tanečnice u různých choreografů v ČR a zahraničí. Později se jako choreografka s Einat Ganz kvalifikovala na Aerowaves Spring Forward s duetem Proměnná. Pro další experimenty spoluzaložila prostor Truhlárna, kde vytvořila svoje dosud nejúspěšnější sólo Švihla, oceněné hlavní cenou na České taneční platformě a řadou pozvání do zahraničí na prestižní festivaly. Její další dílo Nepřestávej získalo zvláštní uznání poroty na České taneční platformě 2019 a je součástí prestižního výběru Aerowaves Twenty21. V roce 2021 uvedla představení dis pla y, které vytvořila s Jitkou Čechovou, a Existuje dojem bytí, které volně navazuje na serii performance Taxon. V roce 2023 uvedla představení Rukavičkářské závody.

Adam Vačkář diplomoval na ENSBA v Paříži. Účastnil se rezidenčních programů v Palais de Tokyo v Paříži a Residency Unlimited v New Yorku. Jeho práce byly vystaveny na výstavách v Palais de Tokyo, Centre Pompidou, Art Basel, Kölnischer Kunstverein, Museum Morsbroich a na dalších místech. Ve své práci se zabývá se vztahem člověka a přírody.

 

Lenka Vořechovská, Ester Grohová, Anne Sofie Stubbe Lindeberg
work in progress hudebně-taneční představení WASHAWAY taken apart

 

Zvukově-taneční performance vznikající skrze somatickou praxi a spolupráci se zvukovým designem, která zkoumá hranice mezi člověkem a přírodou, tělem, materiálem a prostředím.
tanec a choreografie: Lenka Vořechovská, Anne Sofie Stubbe Lindeberg
sound design: Ester Grohová

 

Nikola Klinger
dokumentární film La Reine

Drogy provázejí 73letého nonkonformního Iana celý život, ale doba se změnila. Zatímco v šedesátých letech byly součástí kontrakultury, dnes je levandulová farma místem daleko od okolního světa, kam se sjíždějí závislí, kteří nehledají jinou nebo lepší společnost, ale přinášejí si svá vlastní traumata. Portréty individuální a kolektivní paměti ukazují, že existují dva způsoby, jak si užívat svobodu – buď jako léčivou bylinu, nebo jako jedovatou drogu.

Nikola Klinger

Vystudoval fotografii na UJEP a audiovizi na FAMU, zaměřuje se na dokument a experimentální film. Inspiraci hledá v odloučených komunitách a mimo populární témata. Často pracuje na projektech při cestování nebo kempování. Zabývá se hlavně režií, prací s kamerou a střihem.

Přidat komentář