Posledně jsme lovili, avšak jenom na chvíli. Místo hostů do domu vylovili jsme bačkoru a s bačkorou Nedomu. Ten urazil moji ženu, lepší ženu neseženu. Dneska ulovíme – to už nyní víme – když chceš, můžeš třikrát hádat, jaké z toho bude dada.
Post illa verba dodávám, že nejen knihy, ale i vlajky mají své osudy. Například vlajka Rychlých šípů, na níž jsou zobrazeny šípy letící zleva doprava, jako když se o nich píše, což činím – s veškerým svým náčiním – i já. Nejprve vlajku Rychlým šípům ukradla jakási Vlasta, předsedkyně konkurenčního spolku, na rozdíl od výhradně chlapeckého sdružení Rychlých šípů, v jejichž kronice se vůbec nevyskytuje ženské pohlaví. Až na zmíněnou Vlastu a jakousi čarodějnici zvanou Mata Hari se k slovu nehlásí žádný „vlastenec“.
Korunu vlaječným krádežím nasazuje rakouská sociální demokracie. Mějme za to, že vídeňští socialisté neukradli vlajku Rychlým šípům, ale Vlastě. Mirek Dušín by rozhodl, ať si to s těmi socany vypořádá Vlasta, které by se v kontroverzi nepochybně zastal.
Svého času vystoupil Magor na stůl a halasně – ke zděšení vrchního Fandy – veškerým hostům sdělil: „Foglarovec nesouloží“. Popravdě řečeno, on to sdělil pádněji, vlastně nejpádněji, jak to šlo. A měl recht. Někdy je třeba pravdu řádně zdůraznit. To proto, drazí, aby nebyla považována za polopravdu. Ostatně, i pravda, jako téměř vše, je dělitelná do aleluja. V určité fázi dělení se přinejmenším opticky ztrácí. Foglar se však nemusí otáčet v hrobě. Vše ostatní z jeho dílny bylo geniální. Počínaje Rychlými šípy a nekonče lovením bobříků. Pro domo sua finišuji zaslouženou sebechválou: Touto postilou jsem ulovil jednoho z bobříků, a sice bobříka odvahy jako doklad, pravý poklad skautské povahy.
Jak známo, bobr hráze neničí, nýbrž je buduje. Když jsou hráze, jde vše snáze.