Žádná žena neodolá magické básni. Povedené verše, ať už rafinované nebo rafinovaně naivní, slouží jako nejzávaznější z možných námluv. Post illa verba dodávám, že byť nejsem z Bergeraku, hned několikrát jsem složil báseň na míru šitou té, o niž usiloval zadavatel. Objednané verše vždy splnily dychtivé přání jednoho každého nápadníka. Nejlepším dohazovačem, jakýmsi prepostmoderním Cyranem, však byl Pablo Neruda, přinejmenším ve filmu podle skutečné události. Film byl černobílý, ale jinak pestřejší než tzv. filmy barevné, zejména sovětské. Filmy vyumělkované vyrumělkované, jejichž uzurpátorský ruměný tón byl marně překrýván snášenlivou žlutí a ještě snášenlivějším kobaltem. Ačkoli básnický protagonista ve zmíněném filmu, ani v reálu opticky ruměný nebyl, mnozí mu dodnes zazlívají, že byl vyrumělkovaný politicky. To mu však nebránilo nejen básnit, ale hlavně se jako básník chovat. Když trávil léto, každé jeho léto bylo milostivé, v jedné menší obci v Řecku či v Itálii, už si nepamatuji přesně kde, přijela za ním vše chápající milostnice. Idylu dočasného páru narušoval pouze mladý, avšak v lásce nešikovný listonoš. Kdykoli přinesl milostný dopis – a takové velkému básníkovi většinou chodily –, naříkal nad tím, že ho nejkrásnější děva v obci, jeho vytoužená, nechce. Co by dal za milostný dopis pro ni s básní jakoby od sebe. Neruda se nad ním smiloval. Báseň pro místní Roxanu nešťastnému pošťákovi ale nesložil. Místo toho mu začal dávat hodiny. Poezii vyučovat nelze, nicméně pravý básník to svede, zejména jde-li o postiliona v milostné nouzi. Příběh má příkladný konec. Listonoš nemusel vydávat Nerudou ad hoc složené verše za vlastní. V jakémsi předmilostném transu se naučil, jak je sám složit. A jeho fungl nágl nová namlouvací báseň se náramně osvědčila. Roxana zabrala. Pablo Neruda, jenž učinil nekňubu lyrickým básníkem, musel brzy do kostela, aby odsvědčil, co způsobil.
Když se v Shawově Pygmalionu ptají, zda s nimi profesor Higgins pojede do kostela na svatbu své květinářky, dostává se jim od služebné odpovědi, že profesor Higgins do kostela nepojede, poněvadž se nedovede v kostele chovat. Pablo Neruda se v kostele – stejně jako všude – chovat dovedl. Přinejmenším ve filmu.
