Album německého zpěváka Thea Bleckmanna (1966) věnované repertoáru osmdesátých let anglické rockové zpěvačky Kate Bushové (1958) mě jen utvrzuje v přesvědčení, že populární hudba osmé dekády vygenerovaná, možná spíše převařená, z dědictví rocku šedesátých let přesměrovala vkus tehdejší čerstvě odrůstající pubertální mládeže k pop rocku. A netýká se to jen pokleslejších forem naší scény, ale i té originálnější „západní“, k níž většina vzhlížela. Počáteční Kate Bushová patřila díky svému prvnímu albu rockové hudbě, pak byla řazena k art rocku – což je honosné označení snahy o hudební okázalost a zvyšující se důraz na scénické dochucení. Pro svůj projev se stala Kate představitelkou alternativní pop music. Ti, co už vězeli po uši v hudbě kapel rockové avantgardy, ji zaslechli leda tak na půl ucha. Naopak Theo Bleckmann: ten se jejímu odkazu oné doby věnuje zcela pietně. Jeho post- -jazzrockové kvinteto vychází z původních aranžmá, vyhrává si však s jejich detaily, které instrumentálně přiměřeně (vždyť se jedná o písničky) rozehrává, čímž je zvýrazňuje. Krásně to dokumentuje hned úvodní skladba Running Up That Hill, což je mimochodem Bushové velmi úspěšný singl nahraný roku 1984. Výběr na Bleckmannově albu je z jejích desek The Kids Inside (1978), Never For Ever (1980), The Dreaming (1982) a Hands of Love (1985). Na jedné straně se na nahrávce můžeme potěšit zvukovou nápaditostí, tém bry a detaily naaranžovanými Bleckmannovou vysoce muzikální partou, na druhé nám občas předhodí něco tak slastného jako v And Dream of Sheep, kdy jsem nucen se zamýšlet, nejedná-li se o láskyplnou ironii téže ráže, jakou zamýšleli Suchý se Šlitrem, když skládali Klokočí nebo Oči sněhem zaváté. Opačně až s punkovou energií se setkáme čelním nárazem ve Violin. Téměř dobově „alternativně“ zní Under Ice s rytmicky úporným riffem a dobarvováním živou elektronikou. Rozněžnělým muzikálovým tónem zní titulní skladba alba Hello Earth. V úvodu Cloudbusting se Bleckmann rozpomene na minimalistické vokální nápady ze svého působení s Meredith Monkovou – nejen zde si také nazpívá další vokály. Překvapivou projížďkou s bopovým piánem v úvodu a jazzrockovými improvizacemi elektrické kytary i vokálu je Saxophone Song. Army Dreamer je jako vystřižený z amerického zpěvníku nebo z notesu písní Charlese Ivese, jen s rytmikou perkusí, basových strun, pískáním a unisono „chlapským“ sborem. Obdobně pestře by se dalo popisovat i dění ve zbývajících ze čtrnácti skladeb alba. Přes veškerou ohleduplnost k původním nahrávkám Kate Bushové se této zkušené a svérázné muzikantské partě podařilo pop-rockovým dílkům dodat zajímavé vyznění, jehož zásluhou je především zmírnění původních popových křivd.
Winter&Winter/2HP, 2011, 60:30