Soubor pěti bytových domů je situován na okraji periferního sídliště, hojně atakovaného různorodou obytnou zástavbou, především katalogovými rodinnými domky a vilami. 
Absence jakéhokoliv akceptovatelného kontextu proto nekladla tvůrčí invenci žádné meze a svažitá terénní konfigurace přímo volala po tvarovém experimentu. Autoři se však vydali na osvědčenou cestu jednoduchosti, až utilitární funkčnosti, vlastní jejich tvorbě. Ne proto, že by odmítali experimentovat s nekrabicovými objemy, či snad strohou vizáž automaticky odvozovali od výše finančních nákladů. Podobu pětice jihlavských bytovek předurčil ostrý kontrast řádu a chaosu, tedy panelového sídliště a nové rozestavěné obytné čtvrti. Bytovky tak představují jakési, soudobé paneláky‘. Nehledejme ovšem v tomto přirovnání nic pejorativního, spíše opak. Architekti si od sousedních panelových domů vypůjčili některé z jejich původních kvalit (urbanistické schéma, dostatečný prostor či geometrický rastr a řád), přijali je za své a s dílčími úpravami a novými prvky je aplikovali na lidskému měřítku přizpůsobené obytné domy. Práce s kartuziánsky geometrickým rastrem je sice patrná na každém z pětice domů, ovšem k tvarově nejčistšímu řešení autoři dospěli v drobných hranolech dřevem obložených rodinných domků, připojených po stranách ke skupině D a E a komunikačně spojujících trojici růžových objektů ABC. Vznikly zde společné prostory s miniaturními, bonsajistickými‘ předzahrádkami a dětskými hřišti, jež strohým budovám propůjčují charakter důvěrně známého prostoru, intimitu a především pocit domova.