Plány vynikajícího, leč pozapomenutého vodohospodářského komplexu nakreslil Oskar Olár v jednom z ateliérů pražského Stavoprojektu na začátku roku 1949. Na celku, kterému architekt věnoval mimořádnou pozornost nefascinuje jen jeho spektakulární podoba, připomínající spíše náročně řešený lázeňský dům či přímořské
letovisko, ale i odvážné konstrukční řešení jednotlivých hal, zastřešených subtilními železobetonovými nosníky, nesoucími segmentově zprolámané skořepinové klenby. V nich někteří stoupenci architektury bezděčného monumentalismu, k nimž Olár inklinoval, spatřovali jeden z mnoha výrazových prostředků, pomocí kterých, jak pevně věřili, překonají přízemní materiálnost vědeckého funkcionalismu a opětovně se tak přiblíží architektuře s hlubším, duchovním podtextem.
Areál představuje sled několika architektonicky rozličně pojatých, přesto v jeden vizuálně kompaktní celek sloučených budov, z nichž v každé se odehrávala jiná z mnoha fází jednoho procesu přeměny užitkové vody v pitnou. Tento očistný proces, kterému architekt přikládal až metafyzický význam, se přímo odrazil v architektonickém řešení jednotlivých budov vodárenského komplexu. Haly, ve kterých probíhala podle Olárova ať již objektivního nebo subjektivního názoru nejdůležitější fáze filtrace, komponoval nejpůsobivěji. Snad právě proto 
působí například trafostanice nebo hala strojovny čerpadel vedle chrámově vyhlížející dvorany s primárními koagulačními systémy jako utilitární, průmyslová architektura. Takřka sakrální vzezření vnitřního prostoru této rotundy s oválným půdorysem architekt umocnil motivem železobetonových sloupoví nesoucích žebroví skořepinových kleneb, což mu umožnilo prosvětlit provoz předsazeným kontinuálním pásovým oknem, obepínajícím stavbu po celém obvodu. Fascinující halu, dominantu areálu úpravny vod architekt propojil s neméně působivým, elegantně prohnutým křídlem, ve kterém byla voda přiváděná z nedaleké přehrady okysličována. V motivu komunikačního krčku, zakončeného vnější zastřešenou lávkou, zajišťující bezpečný přístup na střechy objektu, zazněl v Olárově tvorbě zřejmě poprvé a naposled dozvuk funkcionalismu, inspirovaného architekturou velkých zaoceánských parníků.
Foto autor