Počínaje tímto číslem, jsme se rozhodli postupně představit několik klíčových děl české moderní architektury 20. století. A protože česká architektura v období mezi oběma světovými válkami patřila v Evropě mezi progresivní, začínáme realizací právě z této podnětné doby.
Bez fenoménu rušných ulic a velkoměstských bulvárů si lze moderní umění představit jen stěží. Již od konce 19. století v něm hrála jejich podmanivá atmosféra jednu z klíčových rolí. Ovšem více než kdykoliv předtím nabyly tyto komunikační nervy moderních metropolí na aktuálnosti ve 20. letech s nástupem progresivního umění evropských avantgard. Pro jejich stoupence, v ČSR sdružené především ve skupině Devětsil, představovaly avenue velkých měst symbol modernosti. Jeviště neustále reprizující dramatická dějství s existenciálním podtextem, která člověka nové doby přímo nutí k „okounění po ulicích a očumování po nich“ (F. X. Šalda). Místa fascinující svými bary a kavárnami, světly zářících výkladních skříní a neonů reklamních nápisů nebo klaksony automobilů. Zkrátka prostředí nabité množstvím podnětných impulsů, které dokázala v maximální míře zúročit právě architektura. K architektonickým dílům, v nichž se tato nová poetická krása projevila společně s konstruktivistickými tendencemi purismu nejvíce, patří projekt obchodního domu Olympic (zejména jeho druhá varianta z roku 1925) od architekta Jaromíra Krejcara. Na studii, kterou v roce 1926 představil na III. výstavě Devětsilu v pražském Rudolfinu, pracoval od roku 1923. Přestože stavební úřad Krejcarovi nedovolil svou radikální vizi plně realizovat, představoval jeho Olympic skutečně přelomovou stavbu a prototyp moderní multifunkční budovy, který nezůstal bez odezvy i u samotného Le Corbusiera (obytný dům na Porte Molitor v Paříži z let 1931–1934). Stavbu, respektive její druhou projektovou variantu charakterizuje průčelí s nestylizovanými reklamními nápisy a logy, s velmi oblíbeným motivem antén bezdrátové telegrafie (TSF) nebo odstupňované terasy posledních pater s trubkovým zábradlím, inspirovaným architekturou moderních transatlantických parníků.
Reprofoto Karel Teige: Práce Jaromíra Krejcara, Praha 1933