Jiří Moravčík

Jestli nevíte, kdo je Antonio Arias, což u nás není žádná vzácnost, tak věřte tomu, že ve Španělsku patří do kategorie „národní rocková instituce“ a vede skupinu Lagartija Nick, se kterou se před třiceti lety podílel na přelomovém albu Omega flamenkového velikána Enrique Morenteho, a pokud by od té doby už Arias nic nenatočil,… Číst dál...

Barvou hlasu, oblečení, šperků a kytary byla vždy nepřehlédnutelná. Že má něco společného s malijským regionem Wassoulou, domovem emancipovaných zpěvaček a lovců s jejich unikátní transovní hudbou, nikomu v minulosti také neuniklo. Tentokrát byste na Mali ale už nehádali a kdo ji nezná, tak nejspíš vůbec. Od opulentního… Číst dál...

Kdo by neznal ve vteřině rozpoznatelnou bhangru, na výsost rytmickou hudbu, bez které se neobejde snad žádný bollywodský trhák ani pořádná taneční party. Bhangra je dnes globálním stylem, proslaveným v minulosti třeba filmy Milionář z chatrče nebo Blafuj jako Beckham, až si už málokdo vzpomene, že se původně jedná o lidovou hudbu z indicko-pákistánského… Číst dál...

Nejsou nikoho blíženci: jejich drsný afrofuturismus nemá ani po dvaceti letech v Africe obdoby. Skupinu z proslulé čtvrti Soweto, napojené na metropoli Johannesburgu, navíc charakterizuje jediné slovo: nepopsatelná. Nestačí ji pouze poslouchat: sedm zpěváků a bubeníků s baskytaristou musíte za každou cenu vidět hlavně na koncertu.… Číst dál...

Ve Španělsku mu občas říkají Ten od Rosalíe. Ne všichni: ti, co nesledují mainstream bez toho, že by popírali jeho zásadní podíl na zrodu budoucí megahvězdy pro katalánského producenta žádnou přezdívku nemají, zato obdivují úchvatná alba natočená s flamenkovými zpěváky Rocío Marquez, Niñem de Elchem nebo portugalskou fadistkou… Číst dál...

O některých nástrojích spojených se vzdálenými kulturami jsme na Západě neměli donedávna ani tušení. U těch, co jsme naopak znali, jsme si zase nedokázali představit, že by někdy pronikly do popkultury. Ať už z duchovních, posvátných nebo jiných důvodů, takže pohled na na zemi se rockersky svíjející hráčku na svislé… Číst dál...

Před padesáti lety o tanci pizzica a rituálním tarantismu za hranicemi jihoitalského Salenta nikdo nevěděl, koho by asi tak zajímala hudba chudých zemědělců věřících, že nemoci se dají léčit tancem do padnutí. Canzoniere Grecanico Salentino hudební tradice regionu nejen uchránili před pádem do zapomnění, v moderní podobě je proslavili… Číst dál...

Při sledování aktuální scény španělského alternativního popu nejsme o nic blíž k pochopení toho, proč se o něm už dávno nemluví po celé Evropě a není uváděn mezi příklady, jak citlivě a zároveň moderně lze propojit tradiční vlivy s jazykem dneška. S potřebou zdůraznit svou identitu zpíváním v regionálních… Číst dál...