Dobře zavedený dvoudenní minifestival Ohromné maličkosti pořádal letos na sklonku srpna již pojedenácté časopis Svět a divadlo v multifunkčních, přesto domáckých prostorách Alfréda ve dvoře a prezentoval na něm přehlídku víceméně alternativních produkcí, s přesahy do divadelní i hudební sféry. Akce se zaštiťuje myšlenkou Gilberta Keithe Chestertona (ostatně Ohromné maličkosti je i titul jedné z jeho knih), že „věci nemusí být takové, jak nám naše oči (či předsudky) napovídají, a to, co se zdá být malé, může být ve skutečnosti ohromné“. Festival má čtyři části, sobota a neděle odpoledne jsou vyhrazeny dětskému divákovi (s doprovodem rodičů), večerní bloky po oba dny jsou určeny dospělým, absolvoval jsem neděli večer, tedy čtvrtinu, stejně nešlo stihnout všechny performance (překrývají se) během necelých čtyř hodin, jež jsem v příjemné letenské kulturní oáze strávil.
Prvním zážitkem, jediným poněkud diskutabilním, byl „rituál“ performerů Lucie Kašiarové a Petera Šavela s participací skvělého muzikanta Tomáše Vtípila Eau de vie, tedy Pálenka. Oba umělci obezřetně pracovali s potravinovými rekvizitami, skrápěli vodou trs řapíkatého celeru, drtili kamenem kávová zrna, k tomu přidávali pohybové evoluce (hlavně ona) a Vtípil vyluzoval pozoruhodný hudební background na trubku a celý arzenál elektrifikovaných nástrojů i zesilovačů. Kašiarová s Šavelem také do mikrofonů vokálně improvizovali, hlasy byly hudebníkem „od pultu“ deformovány. Zvuková stopa poněkud úmorné, byť ani ne půlhodinové produkce, byla vlastně inspirativní a pozoruhodná, ale pro oko šlo podle mého gusta o příliš okázalou a v podstatě prázdnou „alternativu“. Všechny ostatní akce mi však přinesly radost.
