Knížka povídek Pavla Klusáka Uvnitř banánu o muzikantech-outsiderech, existujících i „vymyšlených“, inspirovala tvůrčí tandem Divadla Na zábradlí, režiséra Jana Mikuláška a dramaturgyni Doru Štědroňovou, k vytvoření téměř halucinogenní inscenace, hudebně pak ke zrodu jevištního díla přispěl Martin Kyšperský, vůdčí osobnost brněnských Květů. Jednotlivé příběhy plus minus sympatických mimoňů jsou tu sklenuty v jen lehce ironický, především však snový celek, v němž se hlavní hrdina inscenace, bipolární poruchou trpící Daniel (David Petrželka), poprvé s ostatními kolegy – v plánu inscenace jen napůl reálnými – setkává na konkurzu, kde alternativnost, ba vychýlenost od běžných očekávání je považována za zásadní přednost. Hlas hodnotitelky („mimo obraz“ Johana Matoušková) všem neustále zdůrazňuje, „ať vybereme kohokoliv z vás, vy všichni jste naprosto výjimeční“! Zprvu jen šestice účastníků vykazuje široký rozptyl stylů, ať už ve vokální prezentaci, jako je bizarně intonující a „metalově“ postrojená figura v podání Michala Bednáře či čestně s looperem zápasící introvertka, ztvárněná Annou Kameníkovou. Rozdílnost stylů se objevuje i v rafinovaném kostýmování, dvorní výtvarník scény Marek Cpin opět nezklamal. V jakoby konfekčním obleku a s výrazně vlasatou parukou se nad ostatními ofrňuje Tiny Tim (Vojtěch Vondráček), výkony konkurentů nepovažuje za hudbu, postrádá v nich melodii, imitátor Elvise Presleyho (Jiří Vyorálek) dorazí pro změnu na konkurz opožděně a je překvapen, že o napodobeninu ikony nikdo v tomto soupeření nestojí. Také se pak objevují v ostrém zelenkavém odění dvě sestry ze skupiny Shaggs (Kateřina Císařová a hbitě převlečená Anna Kameníková), které ovšem tvrdí, že nemohou vystoupit, protože třetí sestra, sedávající za bicími, nepřišla. S přepjatým temperamentem ovšem dávají k lepšímu, že otec je prý stále nutí cvičit a živí v sobě naději, že dcerky budou jednou slavnější než Beatles. Děvčata nám ovšem již v plné sestavě svoji bizarní, poněkud uječenou písničku nabídnou ve finále po děkovačce jako přídavek. Hudebně ze všech nejzajímavěji působí právě Daniel (ještě student DAMU Petrželka se jeví jako výrazný talent), songy, které během večera interpretuje, jsou podivně podmanivé, navíc témbr herce trochu připomíná právě Kyšperského vokál. Daniel na začátku konkurzu žehral na to, že si vylosoval šestku, číslo ďáblovo, je však instruován, že od toho si lze snadno pomoci. Stačí jen symbol otočit a je tu devítka, dle numerologie znak duchovnosti či číslovka božská. Mladík se po skončení konkurzu, v němž byl úspěšný, ocitá v nemocničním (či snad hotelovém?) zařízení, na minijevišti Zábradlí se objeví chodba s vchodem do pokoje číslo šest (které se již avizovanou aktivitou občas změní v devítku). Ze stran přicházejí a zase mizí kovboj v podání Michala Bednáře, ošetřovatelka či uklízečka nebo možná pokojská Johany Matouškové, pěvec přeoperovaný v ženu (Vojtěch Vondráček) a také Vyorálkův Elvis Neelvis, který se v kratičkých výstupech prezentuje jako unavená hvězda toužící po tom, aby mu všichni dali pokoj. Chodbami podivného domu bloudí ovšem i Danielova matka (Dita Kaplanová), která ho s obavami hledá, neboť zná jeho zdravotní handicap. Po onom surreálně laděném bloudění, setkávání i míjení se, které mají občas charakter tripu při intoxikaci, matka syna konečně nalézá, odcházejí domů, jeviště se zatmívá a při zemi se rozsvěcuje několik malých objektů, takto během inscenace přibyvších scénografických doplňků, totiž „muchomůrky bílé“. Danielovo tričko ostatně zdobil po celou dobu motiv houbiček.
V kontextu Mikuláškových inscenací Na zábradlí patří novinka k toku projektů „nepravidelné dramaturgie“, zpracovávající ve tvarech, které by se daly charakterizovat jako pásma či koláže, různá témata, či vycházející z povídkových souborů. I když dávám přednost režisérovým opusům opírajícím se o kompaktnější celky (Mýcení podle Thomase Bernharda, Vzkříšení inspirované vrcholným Tolstého románem), nemohu jeho poslednímu jevištnímu dílu upřít prokazatelné kvality: snovou naléhavost a při veškeré bizarnosti zobrazovaných postav přesnost v jejich herecké charakterizaci. Standardní kvality produkcí zdejší scény osvěžil tentokrát i vklad komponisty Kyšperského.