Do skandinávské řady současných satirických a společenskokritických filmů – v českých kinech jsme mohli vidět například Trojúhelník smutku Rubena Östlunda a Nejhorší člověk na světě Joachima Triera – přibyla nová černá komedie Je mi ze sebe špatně. Jde o celovečerní hraný debut režiséra a scenáristy Kristoffera Borgliho, který byl uveden minulý rok v Cannes. Borgliho předchozí polodokumentární snímek Drib (2017) vypráví vzrušující příběh marketingu energetického nápoje a téma mediálního úspěchu a cesty ke slávě je hlavním motivem i jeho nejnovějšího snímku Je mi ze sebe špatně.
Hlavní hrdinka Signe je posedlá představou vlastní popularity a slávy. Touží po excentrickém životě a mediální pozornosti – přesto pracuje jako servírka v obyčejné kavárně a pro ostatní je zcela přehlédnutelná. Její přítel Thomas je známý jako mladý konceptuální umělec, který tvoří instalace z ukradeného nábytku. Thomasova hypermaskulinní suverénnost upoutává pozornost médií a fanoušků, kteří oslavují jeho „kreativitu“ a novátorství. Jeho úspěch a sebevědomí irituje Signe, která se Thomasovi ze všech sil snaží vyrovnat a v jeho stínu přitáhnout zájem přátel i na sebe. Na slavnostní večeři po Thomasově vernisáži předstírá silnou alergickou reakci na ořechy, aby strhla pozornost na sebe místo přítelova chvástání a vychloubání. To se jí skutečně podaří a svůj kousek dovede až k přerušení proslovů a zrušení celé události.
V tento moment konečně získala Signe onu vytouženou pozornost dodávající její existenci smysl a štěstí. Jak si ji ale udržet? Na internetu narazí na články o zakázaných ruských prášcích, které pacientům jako nečekaný vedlejší účinek působí masivní kožní vyrážku. Prášky si obstará u dealera a zanedlouho se dostaví příznaky. Všichni jsou šokováni a Thomas si ji pro jednou všimne, ale po odklizení do nemocnice na ni svět brzy zapomene. Odmítá léčbu a začne se na veřejnosti a sociálních sítích provokativně prezentovat jako dívka se záhadnou a nevyléčitelnou chorobou. Instagram zavalí svými selfies, jejím posláním je „normalizovat“ atypická lidská těla – v idealizovaných představách se vidí jako slavná modelka a ambasadorka všech, které společnost nechce vidět a nechává je nepovšimnuté. Realita se od představ samozřejmě liší a její hvězda nezáří tolik, jak by si Signe přála.
Je mi ze sebe špatně ústí v šílený body horror, Signe s vidinou slávy čím dál víc ničí vlastní tělo a přetrhává všechny doposud stabilní přátelské vazby. Její tělo je natolik zdeformované, že o ní ztratí zájem i dosavadní podporovatelé nekonvenční krásy a ocitne se na hraně, kde bojuje o holý život.
Společensko-kritická linka filmu se velmi trefně dotýká egoismu internetových influencerů a jejich pečlivě sestaveného mediálního úspěchu. Stejně tak skvěle paroduje různé současné trendy módní kampaně, které s lidumilnou myšlenkou inkluzivity a oslavováním veškeré krásy zneužívají nemocné a postižené pro svůj ekonomický prospěch.