S kultovním a výtvarně stylizovaným hororem Suspiria (Suspiria, 1977) Daria Argenta se český divák nesetkává poprvé. Vyšel již na DVD nosičích jako speciální příloha časopisu Hype v roce 2006 v anglickém znění s českými titulky. Ve stejném jazykovém provedení běží Argentův film od 15. srpna 2024 v našich kinech, kde má téměř po padesáti letech od svého vzniku českou kinopremiéru. Argentovy filmy se naší oficiální široké distribuci dlouhá léta vyhýbaly, až do počátku 90. let, kdy se začaly postupně objevovat ve videopůjčovnách a na televizních kanálech. Výjimku představuje pouze krátká thrillerová epizoda Tramvaj (Il tram) ze čtyřdílné televizní antologie La porta sul buio (Dveře do tmy, 1973), kterou roku 1980 ve večerních hodinách vysílal druhý program Československé televize. První Argentovou českou kinopremiérou byly až Černé brýle (Occhiali neri, 2021) v roce 2022.
Aktuálně promítaný titul uvádí do našich kin distribuční společnost Film Europe, a publikum jej neuvidí v původní italském znění, ale v anglickém dabingu pro mezinárodní distribuci. Výtvarně okázalou gotickou podívanou výstižně charakterizuje název avantgardně atonální skladby Passeggiata notturna (Noční procházka) od skladatele Ennia Morriconeho pro Argentův temný detektivní thriller Devítiocasá kočka (Il gatto a nove code, 1970). Ponurý příběh o studentkách baletní akademie se téměř celý odehrává v temně nasvíceném labyrintu budovy s odkazy na gotiku, expresionismus nebo art deco. Jedná se o noční procházku starobylým domem, který je ve skutečnosti sídlem čarodějnic. Podobně jako již ve svých předchozích mysteriózních thrillerech, tak i v tomto gotickém hororu Argento významově prolíná psychoanalýzu Sigmunda Freuda s kulturními legendami o černé magii.
Příběhy rozbíjející logickou kauzalitu a založené na snových principech režisér do určité míry rozvíjel již v prvních detektivních thrillerech, přičemž již předchozí snímek Tmavě červená (Profondo rosso, 1975) má se Suspirií některé podobné prvky. Například scény, v nichž se postavy ocitají v noční samotě vylidněných náměstí nebo kdy skrze motivy odrážející se v zrcadle odhalují zašifrované záhady. Jedná se o první snímek, kde tvůrce zobrazuje nadpřirozené bytosti a dějové události, a v němž jsou tajemné sériové vraždy příznačné pro detektivní thrillery jen sofistikovaným postupem k postupnému navozování fantastiky. Celé podívané dominují kontrastně nasnímané záběry kameramana Luciana Tovoliho, scénografická řešení výtvarníka Giuseppa Bassana a progresivní rock skupiny Goblin, jejíž psychedelické skladby se zvonkohrou evokují morriconeovské motivy.