Kytarista Tomáš Knoflíček a klávesista Jára Tarnovski se potkali v pardubické kapele MiouMiou. Když se rozešla, začali spolu v roce 2007 dělat výrazně méně konkrétní hudbu, hodně zaměřenou na improvizaci i experimentování se zvukem. V průběhu roku 2008 se ke kapele připojil multiinstrumentalista Federsel a na kvarteto formaci v roce 2009 doplnil Ondřej Ježek. Tradiční nástroje upravují za pomocí nejrůznějších efektů, ale využívají i „přírodní“ samply a čistě elektronicky generované brumy, šumy a nekonkrétní zvuky. Užívají si improvizaci i minimalistické repetice. Na svém kontě mají i několik remixů, hudbu pro alternativní divadlo, taneční představení a výtvarné instalace. Debutové album Gurun Gurun vyšlo v prosinci 2010 na londýnskotokijském labelu Home Normal. Na otázky odpovídal Jára Tarnovski.
Gurun Gurun působí, jako by se vynořovali a dočasně mizeli. Jak vlast ně podobné seskupení funguje? Tradiční kapely mají svůj rytmus udaný zkouškami a pravidelnými koncerty, jak je to u vás? Posíláte si nápady po síti? Připravujete se nějak na konkrétní vystoupení?
Fungujeme kontinuálně, jen každej z nás pracuje souběžně i na několika dalších věcech. Jednou za čas pak děláme nahrávací sessions, v poslední době – pokud to jde – si zaznamenáváme i koncerty. To je pak základ pro naše tracky i remixy, zbytek dolaďujeme po síti. Nezkoušíme vůbec. Jsme takovej morfující spolek. Hrajeme jako duo, trio i kvarteto, podle možnosti. Nějaký přípravy děláme většinou jen pokud hrajeme ve dvou, ve čtyřech je to totální impro.
Mám ověřeno, že na nezasvěceného návštěvníka působí vaše performance spíš jako elektrotechnický workshop. Konzultujete vzájemně, kdo co použije za vybavení, nebo je v tomto mezi vámi úplná svoboda?
Vlastně to moc nekonzultujeme, rádi se vzájemně překvapujeme přímo na pódiu. Myslím, že jsme ještě nikdy neměli dvakrát stejnej koncertní setup.
Co mohou ti, kteří se na vás chysta jí na Alternativu očekávat? Bude to nějak odlišné od vašich jiných vy stoupení?
Měli bysme tam hrát v plný sestavě, bude to čistý impro, přítomnej okamžik. Tomáš Knoflíček teď taky dělal na nový koncertní projekci, tak ji snad na Alternativě předvedeme v plný kráse.
Ve vašich nahrávkách je zjevný globalizační a kosmopolitní duch, podpořený řadou kooperací. Využíváte to nějak, třeba ve formě samp lů, při koncertních produkcích?
Jednou nebo dvakrát jsem koncert ně použil deformovanej sampl viol Ireny a Vojty Havlových, jinak myslím nic. Nepoužíváme ani samply zpěvaček, který nám na nahrávkách hostu jí. Jen občas třeba využiju fragment z tracku, na kterým zrovna doma pracuju – ať už jde o naši věc nebo remix. Obecně se ale spíš od živýho editování samplů pomalu přikláníme směrem k většímu podílu starý dobrý ruční práce a k akustickým zvukům.
Loni vám vyšla remixová deska před loňského debutu. Jaký měla ohlas a jak to aktuálně vypadá s chystaným druhým albem?
Ohlas byl myslím pěknej. Dostali jsme se například mezi alba týdne na Boomkatu, to je vždycky dobrý znamení. Snažili jsme se, aby to nebyl slepenec nesourodých mixů, ale aby album fungovalo jako celek. Snad se to povedlo. Na druhý desce právě pracujeme, určitě se na ní odrazí společný koncertování ve čtyřčlenný sestavě. Bude to zřejmě víc o improvizaci, zvýšeným zájmu o musique concr`e te, o balancování na hranici struktury a chaosu.
Ačkoli Gurun Gurun fungují už přes pět let, v nabídce Alternativy, která bývá programem zahleděná vět šinou spíš do minulosti, jste jedni z těch „čerstvějších“. Vy sami jste někdy sledovali třeba kapely z okruhu Rock In Opposition a nebo inspirace berete úplně odjinud a neoslovovalo vás to?
Každej z nás to má asi trochu jinak. Mě oslovily spíš osobnosti, který se okruhu kolem Rock In Opposition jenom dotýkaly. Třeba Hector Zazou nebo Faust. Ale zrovna před pár dny jsem byl na koncertu Chrise Cutlera a překvapilo mě, jak dobrý, uvolněný a aktuální jeho vystoupení bylo. Iniciační pro mě kdysi rozhodně byl objev My Bloody Valentine, Meredith Monk a Oldřicha Janoty. To mě naprosto smetlo a změnilo můj pohled na hudbu.