Poslední ze svaté trojice slovenských nezávislých vydavatelství, která před dvěma dekádami spustila svou činnost, byl label Hevhetia. To se vydalo jiným směrem než spolubojovníci Slnko a Deadred Records. Výjimečnost „hudebního projektu“ snoubícího v sobě lásku k jazzu a alternativní hudbě obecně s promyšlenými marketingovými plány, je dána osobou otce zakladatele Jána Sudziny, se kterým jsme rozplétali u příležitosti výročí nečekané peripetie i radosti labelu napříč běžícími roky.
V letošní strategii vydavatelství píšete: „Vydavatelství Hevhetia vzniklo spontánně jako vedlejší produkt firmy zabývající se úplně jiným předmětem podnikatelské činnosti.“ O jakou činnost se jednalo? Je pro vás vydávání hudby stále vedlejším předmětem podnikatelské činnosti, nebo už se stalo hlavním?
Hevhetia byla původně obchodně-stavební firma. Bylo to tak zhruba do roku 2010. Poté se agenturní a vydavatelská činnost rozjela natolik, že jsme se vydavatelství rozhodli oddělit a osamostatnit.
Co stojí za jménem Hevhetia?
Vychází z původního názvu firmy HEV-Het s.r.o., což ve východoslovenském dialektu parafrázuje její původní zaměření: export-import (v zemplínském dialektu hev = sem, het = tam), ale i foneticky v angličtině znamená „mít hlavu“.
Jak těžké bylo podnikat v kultuře pro manažera Východoslovenských železáren Košice? Co byl největší šok?
Nevím, jestli bylo něco šokem. Já jsem se vydavatelstvím docela dobře bavil. Byl to pro mě relax od klasického korporátního myšlení, které ale bylo na druhé straně výhodou. Zesystematizovat věci se mi zdálo normální, ačkoli v době, kdy jsme začínali s vydáváním, to takové v hudební branži ještě nebylo. Líbil se mi ten únik k hravé improvizaci, i když jsem měl zřejmě návyky z velké fabriky hluboce zakořeněné. Ty měly nakonec asi zásadní vliv na výsledný tvar vydavatelství.
Které osobnosti pomohly labelu v prvních letech? Odhaduji hudebníky Pavla Jakuba Rybu a Oskara Rózsu a ředitelku Hudobného centra Oľgu Smetanovou. Nezapomněl jsem na nikoho?
Pavel Ryba byl prvním impulzem, a nebýt našeho přátelství, asi by mě ani nenapadlo začít s vydáváním. Měl jsem pocit, že je to úplně jiný svět, pro který se vůbec nehodím a nemám pro něj žádné předpoklady. Nakonec, to si myslím dodnes. Další lidé, kteří ovlivnili směrování vydavatelství, byli manželé Miki a Nora Skutovi. Jednak svým uměním na světové úrovni, výběrem děl a autorů, ale i skvělou interpretací. Jejich nahrávky zaznamenaly největší mezinárodní ohlas a díky nim jsme se mohli etablovat jako opravdu kvalitní label. Možná ještě zásadnější význam měly, spolu s Oľgou Smetanovou a později s Peterem Katinou, pro mou osobní hudební edukaci a vnímání kvality. Vedli jsme množství rozhovorů, které mě zásadně formovaly, a tím samozřejmě vytvářely i tvář vydavatelství. Vlastně každý umělec, jehož jsme vydali, byl důležitý a přinesl nějaký impulz a svébytný obsah. V poslední době je to asi David Kollar – člověk, který přináší nejvíce otázek a nutí mě být neustále ve střehu.
