Vlastním jménem Roberta Lee Streeter. Nar. 27. 7. 1944, Woodland, Mississippi, USA. Důležitá alba: Ode To Billie Joe (Capitol 1967), The Delta Sweete (Capitol 1968), Local Gentry (Capitol 1968), Touch ‘Em With Love (Capitol 1969), Fancy (Capitol 1970). Písně, které stojí za to: Ode To Billie Joe, Chickasaw County Child, Niki Hoeky, Sittin’ Pretty, Touch ‘Em With Love, Fancy.
Je ženou jedné písně. Ale jaké! Její Ode To Billie Joe, nezapomenutelná melodie se záhadným textem z léta lásky v sedmašedesátém roce, sesadila z trůnu i takové soupeře, jakými byly skladby Beatles a Doors All You Need Is Love a Light My Fire. Rodačka z mississippského okresu Chickasaw se na hudebním trhu zjevila zdánlivě odnikud poté, co poslala nahrávací společnosti demosnímek své „ódy“, jen s hypnotickou šestistrunkou. Sama na ni hrála a zpívala sexy zastřeným hlasem vlastní mnohoznačná slova, která od té doby inspirovala nejednu písničku ve stylu americana. Tenkrát ale novopečenou hvězdu zařadili do jiné škatulky: southern gothic. Ode To Billie Joe měla vskutku vypravěčské kvality povídek Williama Faulknera či Flannery O’Connorové. Běžná večeře – venkovská rodina se sejde u stolu a při jídle si sděluje novinky, respektive drby. „Billie Joe MacAllister dneska skočil z mostu do řeky Tallahatchie.“ A zase se baví o něčem jiném – kolik akrů je ještě třeba zorat a že se tu staví ten pěkný mladý kněz. Jen dívce-vypravěčce přestalo chutnat. Proč nejí, když se máma s tou dobrotou dělala už od rána? A mimochodem, na mostě s Billiem prý viděli holku, která jako by té naší z oka vypadla. Házeli něco do řeky…
Co? A oč se tady jedná? Fandové žádostiví odpovědí stvořili kolem působivé nahrávky celý kult, novodobý mýtus o milencích zbavujících se tělíčka mrtvého novorozeněte, případně člověka, kterého Billie zabil, načež se raději také sprovodil ze světa skokem z reálného mostu, stojícího ve zpěvaččině rodišti. Anebo byl homosexuál, v atmosféře maloměšťácké nesnášenlivosti věc nepředstavitelná? Třiadvacetiletá Roberta Lee Streeterová, používající pseudonym Bobbie Gentryová podle hrdinky svého oblíbeného filmu Ruby Gentry, nechala posluchače tápat. Věděla, že nic není horší než vzít písni její tajemství, a tak se spokojila s obecnou charakteristikou: „Jde o studii nevědomé krutosti. O ten necitlivý způsob, jakým rodina hovoří o sebevraždě.“ Hledače skrytých symbolů však neodradila, a když už všechny ty spekulace začínaly být k smíchu, jeden z kolegů písničkářů to nevydržel a napsal na písničku parodii.
Řeč je o Bobu Dylanovi a jeho „sklepní“ nahrávce Clothes Line Saga (Sága prádelní šňůry). Velmistr textařských mystifikátorů si dělá legraci jak ze samotné skladby, tak z žánru zvaného „saga“, který pomohla definovat. „Bylo třicátého ledna a všichni se měli dobře…“
Gentryová na křídlech svého úspěchu, proměněného v novátorské album Ode To Billie Joe, vylétla do nečekaných výšin, odkud ovšem spadla hned s druhou deskou The Delta Sweete z března 1968. Její typické vybrnkávání v kombinaci s potutelnými smyčci sice pořád fungovalo, ale autorka se opakovala, a to jak v melodických motivech, tak pokud jde o témata (minidramata pod pokličkou všedního života na americkém jihu). Teprve album duetů s Glenem Campbellem ji znovu propašovalo do hitparád, kde setrvala i po natočení desky Touch ‘Em With Love s chytlavou verzí balady Burta Bacharacha a Hala Davida I’ll Never Fall In Love Again. Poté chvíli uváděla televizní pořad – a pak zavětřila šanci v Las Vegas. Zde strávila nějaký čas vystupováním před bohatým osazenstvem drahých hotelů a kasin (dokonce byla krátce vdaná za manažera jednoho z nich). Jistý comeback oslavila roku 1970 s albem Fancy, jehož titulní píseň pojednávala o matce, která nutí svou dceru šlapat ulici. Poslední LP vydala Bobbie Gentryová v roce 1971. Neslo název Patchwork a bylo podivnou skrumáží nevýrazných melodií a instrumentálních meziher. Od té doby zpěvačka mlčí; těžko říci, co dělá a kde se dnes nachází. Dřív bydlela v Atlantě, později v Los Angeles, kde se věnovala investičnímu poradenství. V životě ostatně dělala leccos: od tanečnice v nočním klubu až po sekretářku. Také však studovala na konzervatoři a má diplom z filozofie. Tedy zdaleka ne pouze žena jedné písně…
ODE TO BILLIE JOE
It was the third of June, another sleepy, dusty Delta day
I was out choppin’ cotton and my brother was balin’ hay
And at dinner time we stopped and walked back to the house to eat
And Mama hollered out the back door „y’all remember to wipe your feet“
And then she said „I got some news this mornin’ from Choctaw Ridge
Today Billie Joe MacAllister jumped off the Tallahatchie Bridge“
And Papa said to Mama as he passed around the blackeyed peas
„Well, Billie Joe never had a lick of sense, pass the biscuits, please
There’s five more acres in the lower forty I’ve got to plow“
And Mama said it was shame about Billie Joe, anyhow
Seems like nothin’ ever comes to no good up on Choctaw Ridge
And now Billie Joe MacAllister’s jumped off the Tallahatchie Bridge
And Brother said he recollected when he and Tom and Billie Joe
Put a frog down my back at the Carroll County picture show
And wasn’t I talkin’ to him after church last Sunday night?
„I’ll have another piece of apple pie, you know it don’t seem right
I saw him at the sawmill yesterday on Choctaw Ridge
And now you tell me Billie Joe’s jumped off the Tallahatchie Bridge“
And Mama said to me „Child, what’s happened to your appetite?
„I’ve been cookin’ all morning and you haven’t touched a single bite
That nice young preacher, Brother Taylor, dropped by today
Said he’d be pleased to have dinner on Sunday, oh, by the way
He said he saw a girl that looked a lot like you up on Choctaw Ridge
And she and Billie Joe was throwing somethin’ off the Tallahatchie Bridge“
A year has come ‘n’ gone since we heard the news ‘bout Billie Joe
And Brother married Becky Thompson, they bought a store in Tupelo
There was a virus going ‘round, Papa caught it and he died last Spring
And now Mama doesn’t seem to wanna do much of anything
And me, I spend a lot of time pickin’ flowers up on Choctaw Ridge
And drop them into the muddy water off the Tallahatchie Bridge
ÓDA NA BILLIEHO JOEA
Bylo třetího června, další ospalý a prašný den v Deltě.
Plela jsem venku bavlnu a můj bratr lisoval seno do balíků.
K večeru jsme toho nechali a šli se domů najíst,
máma na nás od zadního vchodu houkla: „Nezapomeňte si otřít boty!“
A pak povídá: „Ráno jsem slyšela novinky z Choctaw Ridge:
Billie Joe MacAllister dneska skočil z mostu do řeky Tallahatchie.“
Táta nám podal fazole a prohlásil:
„No, Billie Joe neměl za mák rozumu, podejte mi prosím pečivo.
Z dolních čtyřiceti akrů ještě musím zorat pět.“
A máma řekla, že je to s tím Billiem stejně pech,
jako by z Choctaw Ridge chodily jen samé špatné zprávy,
a teď ještě Billie Joe MacAllister skočí z mostu do řeky Tallahatchie.
A bratr si vzpomněl, jak mi jednou v kině v Carrollově okresu
s Tomem a Billiem hodili za krk žábu.
A já s ním přece v neděli večer po mši mluvila, nebo ne?
„Dám si ještě ten jablečný koláč, to se mi teda nezdá,
včera jsem ho v Choctaw Ridge potkal na pile,
a teď mi říkáte, že Billie Joe skočil z mostu do řeky Tallahatchie.“
A máma se podivila: „Dítě, kam se poděl tvůj apetit?
Od rána se s tím vařím a ty se toho ani nedotkneš.
Mimochodem, dneska se tu stavil ten pěkný mladý kněz, bratr Taylor.
Říkal, že by v neděli rád přišel na večeři.
Taky říkal, že viděl v Choctaw Ridge holku, která jako by ti z oka vypadla.
Byla tam s Billiem Joem a něco spolu házeli z mostu do řeky Tallahatchie.
Od chvíle, kdy jsme se dozvěděli to s Billiem Joem, už uběhl rok.
Bratr si vzal Becky Thompsonovou, koupili si krám v Tupelu.
Řádil tady virus, táta ho chytil a vloni na jaře umřel,
a od té doby se máma k ničemu nemá.
No a já – já chodím dost často trhat kytky do Choctaw Ridge
01a pak je hážu z mostu do kalné řeky Tallahatchie.