Poprvé jsem se o nich dozvěděl od Naked Souls. Vyprávěli mi o báječné koncertní atmosféře ve Vyškově a o tamní, prý skvělé kapele jménem HERE. Přinutilo mě to nahlédnout do mapy – kdeže je ten Vyškov – a trpělivě čekat na jejich druhou koncertní návštěvu Prahy, když tu první jsem v Bunkru prošvihl.
Podruhé se ozvali sami s pozvánkou na společné vystoupení s „Dušičkami“ 7. dubna v Rock Café. Ještě více to umocnilo mou nedočkavost, obzvlášť když jsem se z přiloženého promo letáčku dozvěděl, že sami svůj styl pojmenovali „FLOWER NOISE“. Ještě více mě však nadchly požadavky kladené na pořadatele. Žádné velké sumy, zato v kolonce „občerstvení“ stálo: „Softdrinky, toasty, ovoce, čokomix.“
To jako na tom trváte? (smích) Už vidím, jak dramaturg běhá po obchodech a shání čokomix.
Netrváme (smích), ale třeba ten čokomix… z toho jsou nejlepší trsátka na světě. Proto chceme čokomix – trsátka jsou potřebný.
A co myslíte těmi softdrinky?
Různé mixely a tak. Třeba teď ta ananasová, to je žůžo.
• • •
Jejich vystoupení mě doslova přišpendlilo k zemi. Dvě kytary, klávesy, basa a bicí mě izolovaly v hřmotném noise a nebeský zpěv mě v něm nadnášel. Když jsem zavřel oči, točila se mi hlava. Když jsem je otevřel, třásl jsem s ní jako corový zběsilec. Při každé pauze mezi písničkami přišlo hluboké uvolnění, vydechnutí, pocit osvobození. Zároveň se s každou další věcí stupňovalo napětí, gradace vrcholila skladbou Stand se závěrečným zvukovým orgasmem obou kytaristů. Když to všechno skončilo, oddechl jsem si a zároveň litoval, že nehráli dál, třeba až do úplného vyčerpání sebe samých. Po nich však ještě přišli na řadu Naked Souls, působivější a přehlednější koncert od koncertu. To, co Here rozdělali, oni dotvořili. Asi jako v atletice, kde se světové rekordy rodí tak, že „zajíc“ rozběhne a táhne rekordmana, tzv. přepálí začátek a v pravý čas odstoupí, zatímco předurčený favorit běží dál a pokud nepoleví a vydrží mu síly, má šanci zapsat se do dějin.
„Dušičky“ také básnili o tom, že snad do Vyškova vede jakýsi kanál přímo z Londýna?
Nevede, bohužel. Vše má na svědomí americký lektor Mark Andrews, který svého času dělal poslechové večery v Olomouci. Pouštěl na nich tuhletu muziku. Podařilo se nám ho třikrát zatáhnout do Vyškova a sami jsme pak v těchhle „bigbítovejch večerech“ pokračovali. Takže, když k nám potom přijela Tereza, lidi už nato byli připravený a věděli, o co jde.
Nedaleko od vás je moravská metropole Brno.
Tam je to publikum daleko chladnější. Lidi tam tuto muziku moc neznají. Když vystoupila Tereza v Brně, přišlo 30 lidí, opodál ve Vyškově 200 lidí. To je obrovský nepoměr. Brno je hrozně mrtvý, zaspali vývoj, a tak to zůstalo v tom undergroundu. Mnohem lepší je to třeba v Uherském Hradišti, tam vládne skvělá atmosféra.
Jaká je pozice kapely na malém městě?
Obtížná. Ve Vyškově máme jeden nepravidelně fungující klub, navíc sloužící všemu možnému. O žádném epicentru indies tudíž nemůže být ani řeč. Jezdíme tedy hodně ven, nejvíce po Moravě. Hrajeme tak jednou týdně, ale teď se to začíná rozjíždět víc, měla by být Bratislava, a dokonce i Vídeň. Máme schopnou manažerku.
Poslední a dnes už klasická otázka. Proč zpíváte anglicky?… a jelikož znám odpověď, zeptám se ještě –Není to alibismus?
Ta čeština se do toho nehodí i z hlediska melodičnosti. Museli bychom to tam rvát silou, snažit se to přizpůsobit kdežto angličtina tam zapadá úplně volně, aniž by šlo jen o slovní zvukomalbu. A o čem jsou naše texty? Řeknu to jedním slovem – existencionalismus.
• • •
Rozloučil jsem se s nimi okolo jedné hodiny v noci. Spěchali domů, aby stihli alespoň tři–čtyři hodiny spánku, než půjdou do práce. Věkové rozmezí Here je 18 až 25 let, hrají již jeden rok, odbyli si i televizní křest ve Studiu B a já vám dlužím ještě jejich jména. Tedy: Kateřina Crhonková (voc), Pavel Koutný (bass, voc), Zdeněk Marek (guitar, voc) – právě s ním jsem vedl většinu rozhovoru, Tomáš Luska (guitar, voc), Marika Kupková (key) a Martin Pecka (drums).
P.S. Slíbili mi poslat svoji prvou demokazetu WHEN YOU ARE FEELING. Stalo se. Obsahuje osm skvostných písní ve středním, rychlém až zběsilém tempu, které nejsou v poměru hlasu k hudbě až v takovém extrému jako u Ecstasy of St Theresa, ale více směřují k celkově líbivější, melancholičtější náladě. Pestré aranže podmalovávají skvostně vzletný procítěný zpěv a kytary hřmí a šeptají zárověň. Je v tom kus voňavé Moravy, kus jejich vlastního přínosu, ale také poklona My Bloody Valentine a možná též Pale Saints a Ride. Celkový, více než příjemný dojem kazí pouze špatná produkce nahrávek, daná nedostatkem zkušeností, vhodného prostředí a zřejmě i času. Bolest to všech začínajích kapel. Ale Here jsou „zde““ a dosud privilegovaná Praha by se jednou mohla začít třást před Vyškovem.