Ačkoliv si svůj první koncert před zraky veřejnosti odehráli teprve letos v únoru, myslím si, že by v budoucnu mohli pro skupiny Naked Souls a Ecstasy of St. Theresa znamenat velkou konkurenci. Kapelu vede Angličan STEPHEN CURATI, který odpovídal i na tyto otázky.
Mohl bys kapelu představit?
Kapela vznikla vloni na podzim, když jsem začal hrát s anglickým kytaristou Andym a seznámil se s Ecstasy of St. Theresa. Bohužel Andy se po Vánocích nevrátil do Prahy, ale Honza Muchow souhlasil, že s námi bude hrát na basu, než najdeme stálého člena. Takže náš první koncert jsme si odehráli v PKC Ženské domovy s použitím automatického bubeníka.
Co tě vedlo k pobytu v Praze?
Do Prahy jsem přijel asi na čtrnáct dní přibližně před rokem a už jsem neodjel.
Je snazší zakládat kapelu tady?
Když začínáš s kapelou v Londýně, jsi většinou nucen hrát spoustu koncertů v opravdu hroznejch pubs, před „dvěma lidma a jedním psem֧“ (angl. fráze), což není zrovna největší pohoda.
Myslíš si, že se můžete prosadit v Anglii?
Samozřejmě doufáme, že se v Anglii prosadíme. Asi jako každý. Myslím, že bychom nezačali, kdybychom nevěřili v to, že se prosadit můžeme. Ovšem je to těžký poznat, pokud nemáš nějakou (dobrou či špatnou) odezvu z Anglie.
Jak se díváš na českou nezávislou scénu?
Myslím si, že česká nezávislá scéna je srovnatelná s londýnskou a stále se rozrůstá. Kapely jako Ecstasy of St. Theresa či Naked Souls si fakt zaslouží, aby byly uznávány i mimo ČSFR. Je skvělé, jak jsou kapely k sobě přátelské a jak si mezi sebou pomáhají. Jediný problém je v tom, že tady není žádná nezávislá gramofonová společnost, takže když chtěj kapely udělat desku, musí si ji vydat samy, nebo se snaží podepsat smlouvu s velkými gramofirmami, jako je Monitor nebo Bonton.
Myslíš si, že je u nás větší možnost vydat desku?
Největší výhoda natáčet desku tady je ta, že je to tu mnohem lacinější než v Anglii, kde je nemožný nahrávat bez peněz od gramofirmy. A největší problém tady jsou studioví technici, kteří nevědí, co dělat, když muzika zní jinak, než jsou zvyklí. Já si třeba myslím, že první EP Ecstasy o tom svědčí. Bylo by perfektní nahrávat tady a mixovat v Anglii, ale peníze jsou vždy problém.
Když už hovoříme o Anglii, mohl bys srovnat anglické a české publikum?
Myslím, že české publikum je mnohem lepší než publikum v Londýně. Angličané jsou pověstní svou chladností a myslím, že je to skoro pravda. Například The Cranes byli ohromeni, kolik lidí přišlo a říkali, že úspěch byl mnohem větší než v Londýně. Taky si myslím, že české publikum má obecně muziku radši než snobští Angličani, nehledě na to, že v Londýně není nic podobného, jako je tady Radio 1. Tam mnoho lidí neví, že nějaké nezávislé kapely existují.
Vraťme se k Auto da Fé. Jak vypadá současnost?
Auto da Fé toho momentálně moc nepodniká, což je dost frustrující. Problém je totiž v tom, že nemůžeme najít stálé členy. Opravdu bychom hrozně rádi hráli víc koncertů a šli do studia, ale zatím jen čekáme.
Čím se necháváte inspirovat?
Posloucháme spoustu muziky, od Jima Hendrixe k Milesovi Davisovi, od My Bloody Valentine k Massive Attack. Ale co do vlivů vynikají kytarové melodie kapel typu Felt a raných Cocteau Twins. Také obdivujeme anglické kapely Bark Psychosis, Papa Sprain, Disco Inferno, které dělají víc, než jen kopírují My Bloody Valentine.
Díky.