Před pár lety jsem doslova čuměl na big band, nástrojovým obsazením a počtem hráčů zavedenou normu značně překračující. Teď jsem ho slyšel snad posedmé. Na jazzovém Festivalu u řeky, ojedinělém domáckou atmosférou. V Třemošné u Plzně. Orchestr Tremolo je z tamní „zušky“, pořádající akci na půdě sousedního bezbariérového domu Exodus. Jde tedy o žáčky a žáky. Hrající dohromady neuvěřitelně. Což je dílo Dalibora Bárty. Všeobecně řečeného Borek. Učitele plátkových nástrojů a šéfa kapely. Pro niž vyhledává a aranžuje optimální repertoár. Zkouškami vypilovaný tak, že se zalykáte. Překvapením, radostí, fous od dojetí.
Ty děti totiž nehrají vůbec lehké kusy, naopak místy značně nadupané: Mission Impossible Lala Schifrina, bondovské téma Johna Barryho (z filmových čísel je i CD Tremola), Sir Duke Stevieho Wondera nebo Birdland Joea Zawinula. Orchestrace se přitom musí stále korigovat. Podle toho, kolik žáků a na jaké nástroje právě chodí. A zda už dozráli k zasednutí v kapele. Když jsou zrovna ve škole tři neflákavší se akordeonistky, Borek je funkčně zapustí do partitury.
Je to vážně zázrak. Vzorově ladící dětský orchestr, rytmicky zařezávající a táhnoucí, ctící dynamiku. Když se do toho opře, hromy divo bijú i v západních Čechách. Swingující sólisté chytají mazácký tón. Tremolo dělá náročnější, modernější muziku, než většina plesových. A nápřahem by je hravě strčil do kapsy. Co rok přicházejí noví, nejmladším je osm devět. Další mizí. S občankou v kapse. Během let v Tremolu jsou všichni hin. A kapelníka milujou. Pyšné rodičovstvo a široké příbuzenstvo pak vytváří dav stabilního publika. Hráčsky aktivní Borek (např. v mimořádném Pigeon Saxophone Quartetu), je anděl laskavosti. Věnuje se všem. Ale obdařeným nesleví ničehož. A aby hudbou zažehlé děti nepropadaly z matiky, má zas na bedně Jarmila. Totiž Žižková, orchestrální matka-vlčice. Ředitelka školy. S lídrem v ideálním tandemu.
Nejnadanější Bártovi žáci vyhrávají celostátní soutěže a míří na konzervatoře. Ale většina Tremoláků se po škole už asi zabývá muzikou jen pro potěšení. Má ovšem za sebou roky něčeho mimořádného. A už vždycky rozezná dobrou hudbu od pitomé. Až přijde čas, předá to zase svým dětem. Wow!