Nevím už, jestli jsem tu někdy psal o výjimečné americké zpěvačce a autorce s irskými kořeny Aoife O´Donovan, jejíž křestní jméno se kupodivu čte Ífa! Prase aby se v té gaelštině orientovalo… Ale pokud jsem psal, pak se to rozhodně nemohlo týkat jejího letošního, už desátého a zcela brilantního alba All My Friends, prvého, které sama produkovala. A to ve velkorysém stylu, neboť tu zní dechový ansámbl The Wrestlines, symfonické obsazení (aranžmá Tanner Porter), dívčí sbor a leccos zase patří do kategorie výsostně moderního folku s jazzovými názvuky.
Aoife už je na scéně nějakou dobu, roky trávila s kapelou Crooked Still, doma má Grammy z roku 2020 za song Call My Name natočený v triu I´m For Her, které tvoří se Sarah Jaroszovou a Sarah Watkinovou (ze skupiny Nickel Creek), spolupracovala s řadou es akustické muziky od Yo Yo Ma přes Kronos Quartet až k Jerrymu Douglasovi nebo Chrisu Thilemu. A také například interpretuje většinu skladeb alba Be Still (2012) kvintetu dalšího Douglase, svéhlavého jazzového trumpetisty Davea.
Zvukově i náladami bohaté All My Friends vzniklo z výzvy představované zakázkou roku 2019 k dílu oslavujícímu sto let od přijetí 19. dodatku Ústavy, tedy zavedení volebního práva amerických žen. Tehdy ovšem ještě nadlouho jen bílých, Afroameričané obého pohlaví se k této vymoženosti dostali až v pětašedesátém, za prezidenta Johnsona, Kennedyho nástupce. A téma ji zaujalo natolik, že mu věnovala celou desku. Na níž v textech vychází z dopisů a dalších písemností aktivistky Carrie Chapman Cattové; tehdy se bojovnicím za emancipaci říkalo sufražetky. „Představuji si tu dobu, tu společnou touhu, aby země, ve které se americké ženy narodily, otevřela konečně náruč. Představuji si mohutné úsilí, kdy scházel poslední hlas státu Tennessee a ony za úsvitu pochodují přesvědčit zákonodárce, že je třeba učinit onen zlomový krok.“ Podmanivé album symbolicky uzavírá jediná převzatá píseň, Dylanova The Lonesome Death of Hattie Carroll z roku 1963, ve kterém dostal ve státě Maryland za zabití černé barmanky mladý běloch ze zámožné tabáčnické rodiny trest pouhých šesti měsíců v okresním vězení. Song úžasně instrumentoval Gabriel Kahane, skladatel vážné hudby, který ale čas od času vydává desky svých podivuhodných písní.
Což je můj druhý dnešní tip, zkuste nejen Aoife O´Donovanovou, ale také Kahaneho! V nerudovské parafrázi: přitisknete-li k nim ucho, neodtrhnete více!